NOVOTNÝ František: Nauka o rakouském katastru a knihách pozemkových

FRANTIŠEK NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna, Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek v roce 2014.

IV.
Reambulace stabilného katastru.

§ 22
Zákon, ze dne 24. května 1869, číslo říšsk. zákonníku 88.
"O revisi katastru daně pozemkové"

Nedostatečný způsob udržování v evidenci katastru stabilného, jakož i ta okolnost, že nedbáno bylo změn v kultuře pozemků a že změny v předmětu nezanášely se do mapy katastrálné, zejména při dělení a parcelaci pozemků na místa stavebná, byly příčinou, že neshodoval se katastr se skutečností. Rovněž pociťován byl nedostatek v příčině zařízení knih pozemkových. Hlavní příčinou reambulace katastru byl nízký a nestejnoměrný odhad čistého výnosu pozemků v jednotlivých zemích, který zakládal se na cenách plodin roku 1824, jakož i nový, rationelní způsob polního hospodářství, pro který nemohly platiti normy z roku 1817.

Mimo to rozhodly i důvody v závěrečné poznámce ku stabilnému katastru uvedené. Z té příčiny již roku 1869 nařízena byla revise katastru daně pozemkové a to zákonem ze dne 24. května r. 1869.

Uveden budiž napřed zákon tento v krátkém výtahu. Ku konci uvedeny budou pak poznámky o výsledcích této reambulace.

Vyšetření čistého výnosu pozemků provede se postupně podle okresů, vzhledem na kultury a třídu bonity jednotlivých pozemků dle zvláštní třídní sazby, která dle odhadních okresů sestavena bude. Čistý výnos vyšetřen bude i u pozemků, kterých se k polnímu hospodářství neužívá.

Co se týče různých kultur pozemků, tu rozeznávají. se:

K parifikátům počítají se opět pozemky, kterých se k jiným účelům užívá a tím dani pozemkové podrobené býti musí. Sem počítají, se: Lomy vápenné, pískové, křemelové, jílové, hliníky, prostory používané jako .skladiště a dílny, soukromé kanály, břehy, meze, stromořadí, soukromé cesty, území dráh, pak pozemky upotřebené k lomům kamenným, ku dolování a vodním nádržkám. Vrchní dozor nad pracemi odhadovacími mělo ministerstvo financí a ústřední komisse. Ústřední komisse sestávala z 36 členů; 12 členů jmenovalo ministerstvo jako ústřední inspektory, 6 členů volila panská a 18 členů poslanecká sněmovna. Z členů volených poslaneckou sněmovnou museli býti dva poslanci za král. České.

V každé, zemi ustanovila se zemská komisse a po případě zemské podkomisse, které předsedal místodržitel aneb jeho náměstek. Zemská komisse skládala se ze 6-10 členů. Polovinu jmenovalo ministerstvo financí a druhou volil zemský sněm. Rovněž voleni byli i náhradníci. Referent zemské komisse jmenován byl ministerstvem financí a nemusel býti ani členem zemské komisse. V tom případě pak nemohl se ale súčastniti hlasování komisse. Zemská komisse mohla si voliti zvláštní referenty pro určité případy a povolati i odborníky s hlasem poradním.

Komisse zemská měla bdíti nad správným odhadem a vyslati po případě i svého člena, aby se informoval, o místních poměrech. Odhad čistého výnosu v jednotlivých okresích svěřen byl okresním odhadním komissím. Předsedu a místopředsedu této komisse jmenovalo ministerstvo financí. Okresní odhadní komisse skládala se mimo předsednictvo z 8 členů. Čtyři členy jmenovalo ministerstvo; dva z nich museli býti majitely usedlostí v tom okresu Iežicích. Tři členy volil okresní výbor a jednoho člena jmenoval největší poplatník v okresu. Kde nebylo okresních výborů, volili 3 členy starostové obcí dotyčného okresu. Největší poplatník aneb 20 největších poplatníků, kteří platili, 1/6 veškerých přímých daní, v tom okresu, volili jednoho člena okresní odhadní komisse. Počet náhradníků rovnal se počtu členů odhadní komisse a byli tito dle týchž zásad voleni. K odhadu lesů povolán byl lesník aneb jiný odborník. Veškeří členové okresní odhadní komisse museli znáti oba zemské jazyky příslušného okresu odhadního a býti plnou měrou způsobilými k této úloze.

Zemské jakož i okresní odhadní komissi přidělen byl personal technicky vzdělaných zeměměřičů.

Každá komisse rozhodovala většinou hlasů a byla způsobilou k usnášení, byla-li přítomna ½ členů komisse aneb náhradníků předsedou povolaných.

Členové ústřední komisse a znalci měli 10 zl. denních diet, členové zemské komisse 6 zl., členové okresní komisse 3 zl. a cestovného 1 zl. za míli.

Veškerý náklad a výlohy platil stát.

§ 23
Způsob provedení reambulace stabilného katastru.

Každý politický okres tvořil z pravidla jeden odhadní okres, v kterém upotřebena býti měla jedna třídní sazba čistého výnosu (klassifikační tarif). Okresní komisse měla právo, rozděliti okres dle jakosti půdy a poměrů terrainu nejvyšše ve tři skupiny odhadní. Bylo- li nutno rozděliti okres ve více okrsků klassifikačních, rozhodovalo o tom ministerstvo financí. Toto rozhodovalo též v tom případě, měl-li se politický okres rozděliti ve dva samostatné okresy aneb měly-li dva politické okresy sloučeny býti v jeden okres odhadní.

V každém odhadním okresu platil týž klassifikační tarif a rozeznávalo se nejvíce 8 tříd jakosti půdy každé kultury. Dle třídy jakosti půdy a plochy 1 dol.-rak. jitra stanovený čistý výnos v penězích tvořil sazbu odhadního tarifu pro jednotlivé třídy jakosti pozemků. Tato třídní sazba stanovena byla pro různé kultury s ohledem na různý náklad obdělávací a udržovací, dle průměrného čistého výnosu pozemků za 15 roků.

Okresní komissi odhadní doručen byl od zem. finančního úřadu seznam cen plodin dotyčného okresu za posledních 15 roků, který pak tvořil základ odhadu čistého výnosu. Rovněž dodán byl okr. komissi seznam o cenách potahův a seznam o mzdách dělníků, při polním hospodářství upotřebených, dle průměrné hodnoty za uplynulých 15 roků. Mimo to doručen byl komissi seznam nájemného jednotlivých pozemků, mapy katastrálné a od majitelův sdělané dobrovolné výtahy z účtů lesních a hospodářských za uplynulých 15 roků.

Komissi okresní přidělený referent sestavil popis okresu na základě vlastního seznání a uvedených pomůcek. Tento popis obsahoval následující:

Abecední seznam osad a velkostatků příslušného okresu, polohu, rozsah a hranice jeho, tvar terrainu, klimatické poměry, průměrnou cenu pozemků při dobrovolných dražbách docílenou, velikost nájemného z pozemků, ceny vína a dříví jakož i průměrný náklad na obdělávání jednotlivých kultur pozemků. Při té příležitosti vyhledal referent okresní komisse ve svém okresu pro každý druh kultury pozemky nejlepší a nejhorší a hleděl zjistiti čistý výnos obou druhů. Podle místních poměrů vřaděny byly ostatní pozemky, pokud se daly rozlišovati, do mezitříd.

Počet tříd stanoven byl dle místní potřeby a směl nanejvýš obsahovati 8 tříd. O těchto pokusných aneb vzorných pozemcích sdělal okresní referent popis, ve kterém uvedeny byly význačné známky jednotlivých tříd vzorných pozemků, zejména pokud se týče složeni půdy, poměrů místních a klimatických jakož i nákladu obdělávacího.

Popis okresu a uvedené předběžné třídní sazby zkoušela. okresní komisse dle předložených dokladů a mohla v případě potřeby naříditi nové šetření na místě samém. Zároveň dle sdělených cen plodin za uplynulých 15 roků a cen vyšetřených stanovila komisse okresní průměrnou cenu plodin, dle které a velikostí sklizně měl se stanoviti hrubý výnos pozemků. Vyšetřené výnosy pak porovnala s nájemným z pozemků, které se platilo v okresu, jakož. i s cenou prodejnou pozemků, které kupují majitelé, aby se vložený kapitál po odečtení nákladu obdělávacího zúrokovaly.

Okresní komissí sdělané a schválené třídní sazby jednotlivých odhadních obvodů byly srovnány s tarify sousedních okresů a hledělo se docíliti shody mezi jednotlivými tarify. Po té předloženy byly r. 1874 třídní sazby zemské komissi ku dalšímu jednání. Zemská komisse aneb podkomisse hleděla třídní sazby svého obvodu uvésti v souhlas a mohla provésti nové šetření na místě samém.

Jelikož po předložení tarifů všech okresů odhadních objevily se velmi značné nesrovnalosti, svolána byla do Prahy anketa, ve které zasedali vládní komisaři zemští a ústřední a z každého obvodu zemské podkomisse a komisse tři zástupci poplatníků daně pozemkové. Po dlouhém jednání docíleno bylo shody a celkem sníženy byly třídní sazby jednotlivých tříd a kultur v konečném sezení dne 9. června roku 1875 proti třídním sazbám vyhlášeným v r. 1874. Opravené třídní sazby se zprávou, obsahující důvody, proč tarify opraveny byly, vráceny okresním komissím. Po schválení tomto vyhlášeny třídní sazby a vzaty za základ při vceňování pozemků.

Bylo tedy sestavení třídní sazby prvou prací při reambulaci katastru.

V království Českém zřízeny byly 4 zemské podkomisse a 1 zemská komisse a to:

1. Zemská podkomisse v Budějovicích s 12 odhadními okresy: Budějovice, Jindřichův Hradec, Kaplice, Krumlov, Milevsko, Písek, Prachatice, Strakonice, Sušice, Tábor, Třeboň, Vltavotýn.

2. Zemská podkomisse v Chrudimi s 19 odhadními okresy: Německý Brod, · Broumov, Čáslav, Králové Dvůr, Kutná Hora, Králové Hradec, Chotěboř, Chrudim, Landškroun, Ledeč, Litomyšl, Nové Město n./Met., Vysoké Mýto, Pardubice, Pelhřimov, Polička, Polná, Rychnov, Žamberk.

3. Zemská podkomisse v Chebu s 15 odhadními okresy: Aš, Falknov, Cheb, Jachymov, Kadaň, Karlovy Vary, Kraslice, Planá, Podbořany, Stříbro, Tachov, Teplá, Týn Horšův, Žatec, Žlutice.

4. Zemská podkomisse v Litoměřicích s 18 odhadními okresy: Děčín, Dubá, Fridland, Chomutov, Jablonec, Jabloné, Jilemnice, Liberec venkov, Liberec město, Lípa Česká, Litoměřice, Most, Ústí n./Lab., Rumburk, Šluknov, Teplice, Trutnov, Vrchlabí.

5. Zemská komisse v Praze se 27 odhadními okresy: Benešov, Blatná, Mladá Boleslav, Český Brod, Nový Bydžov, Domažlice , Hořovice, Mnichovo Hradiště , Jičín, Karlín, Klatovy, Kolín, Královice, Louny, Mělník, Plzeň, Poděbrady, Praha, Přestice, Příbram, Rakovník, Roudnice, Selčany, Semily, Slané, Smíchov, Turnov.

§ 24
Vceňování pozemků.

Po schválení třídních sazeb přistoupilo se ku provedení druhé úlohy revise katastru daně pozemkové, totiž ku vceňování pozemků, Aby členové okresní komisse seznali vzorné . pozemky, které tvořiti měly vzory při vceňování, provedena byla revise vzorných pozemků. Členové okresní komisse a náhradníci prohlédli si vzorné pozemky jednotlivých kultur, a sdělán byl při té příležitosti nový popis vzorných pozemků, ve kterém uvedeny byly charakteristické známky jednotlivých tříd, jakož i místní poměry, poměry klimatické, způsob a náklad obdělávací a velikost sklizně při střední úrodě a při obyčejném způsobu hospodaření. Při té příležitosti provedeny byly od veškerých členů komisse t. zv. odhady na zkoušku, aby členové měli příležitost zjednati si zkušeností v tomto směru své příští činnosti. Tyto odhady na zkoušku vztahovati se mohly jen ku 2 aneb 3 obcím příslušného odhadního okresu.

Odhad čistého výnosu čili vceňování jednotlivých pozemků byl pak vlastně jen upotřebením uvedené sazby na jednotlivé případy. Odhadní okres mohl rozdělen býti na jednotlivé skupiny, ve kterých odhad provedli vždy dva členové okresní komisse, za kontroly okresního referenta, který v případě sporu obou členů rozhodl svým náhledem o sporné otázce. Doba, kdy provésti se mělo vceňování pozemků v některé obci, byla napřed veřejně oznámena.

K odhadu přibrán býti měl starosta obce aneb dva důvěrníci, znalí místních poměrů; mimo to zástupce velkostatku aneb poplatníka, který platil 1/6 veškerých daní.

Při odhadu samém nedbalo se kultur, které neměly určité minimálné výměry, jako na př. u zahrad a vinic 50^□° a 400^□° u všech jiných kultur. Pozemky ony přiděleny byly v tomto případě ku jiné sousední kultuře téhož majitele. Jedině v tom případě, kdyby sloučením kultury malého pozemku se sousední kulturou výnos se musel o 10 % zvětšiti anebo zmenšiti, musela býti kultura malého pozemku samostatně odhadnuta. Byla-li na jednom pozemku téže kultury různá jakost půdy a tím různá třída výnosu, tu sloučila se s ostatním pozemkem, nedosahovala-li ona část půdy výměry nejméně 1 jitra. Jen v tom případě, že by se tím výnos odhadnutý o 10 % zvětšiti aneb zmenšiti musel, povolena byla výjimka od tohoto pravidla.

V lesích stanoven byl výnos průměrně dle plochy dílů lesa po 50 jitrách. Jen v tom případě, že na ploše 50 jiter byly různé druhy stromů, různého stáří, dovoleno bylo odhad provésti pro menší skupiny.

Elaborát odhadní jednotlivých obcí zkoušela a po případě doplnila okresní odhadní komisse.

§ 25
Práce měřické při regulování daně pozemkové.

Měřický personál, který přidělen byl okresním odhadním komissím, měl za povinnost vyšetřiti na místě samém veškeré změny v předmětu a v kultuře, které se od posledního měření katastrálného staly a ohlášeny aneb provedeny nebyly. Změny tyto zanešeny býti musely do mapy katastrálné, která se opraviti musela i v těch případech, kdy neshodovala se se skutečností. Výměry nových kultur aneb dílů pozemků rozdělených byly stanoveny a do odhadních protokolů po skončeném odhadu zanešeny. Vedle toho sdělány byly výkazy o výměrách jednotlivých pozemků stejné třídy, tak aby součet jich udával úhrnnou výměru pozemků jedné obce. Dle této úhrnné plochy, jakož i dle plochy jednotlivých tříd a kultur půdy stanoven byl obnos daně pozemkové, který v okresu na jednotlivé obec měl býti rozvržen.

V příčině detailního provedení prací měřických podává vysvětlení následující instrukce, ministerstvem v té příčině vydaná:

Nařízení
o způsobu provádění prací měřických při upravení daně pozemkové
dle zákona, ze dne 24. května 1869.

I. Všeobecná ustanovení.

§ 1.

Účel měřických prací. Účelem následujících ustanovení jest zjistiti veškeré změny, které se staly od posledního měření katastrálného, zejména pokud se týkají změn kultury, osoby a předmětů samých, pokud změny tyto provedeny nebyly udržováním katastru v evidenci a to buď z té příčiny, že změny ony ohlášeny nebyly aneb že z jiných příčin provedeny býti nemohly. Změny takové mají se dle skutečného stavu věci zjistiti a provésti v mapách katastrálných. Z map pak určí se plochy jednotlivých kultur a dílu různé bonity půdy. Výměry tyto sestaví se pak dle jednotlivých obcí ve zvláštní výtahy.

§ 2.

Pozemky dani podrobené. Dani pozemkové podléhají veškeré pozemky, kterých lze užiti k polnímu hospodářství i v tom případě, když používá se jich k jiným účelům, pro které výslovně osvobození od daně pozemkové stanoveno není.

Od pozemkové daně jsou osvobozeny:

1.	Pozemky neplodné.
2.	Bažiny, jezera a rybníky, pokud se jich k účelům polního hospodářství neužívá a nenesou-li žádného užitku, na př. rybolovem, sekáním rákosí aneb dobýváním rašeliny.
3.	Veřejné pěšiny, stezky, cesty a silnice, návsí. a náměstí, ulice prostranství před kostely, veřejné průplavy a řečiště potoků a řek.
4.	Veřejné hřbitovy, pokud se jich neužívá k jiným účelům.
5.	Stavební místa a plochy dvorů domovních.
6.	Pozemky určené pro výrobu soli z mořské vody (saliny).

§ 3.

Druhy kultur. Co se kultury pozemků týče, tu rozeznávají se:

a)	Role.
b)	Louky.
c)	Zahrady.
d)	Vinice.
e)	Pastviny.
f)	Alpy, horské pastviny.
g)	Lesy.
h)	Jezera, bažiny, rybníky.
i)	Parifikáty.
k)	Půda neplodná.

a)	Za role sluší považovati ony pozemky, kterých se hlavně používá ku pěstování obilí, nehledě k dočasnému jich užívání ku pěstování píce, rostlin průmyslových a t. d.
b)	Za louky sluší považovati pak ony pozemky, na kterých se tráva kosí a jen zřídka dobytkem spase.
c)	Za zahrady považovati sluší pozemky ohražené aneb neohražené, kterých užívá se ku pěstování ovocných stromů, zeleniny a květin, semen, luštěnin, plodin obchodních, jakož i moruší a oliv. Sem počítají se též: školky, sady, parky a p.
d)	Mezi vinice počítají se ony pozemky, kterých užívá se většinou ku pěstování vinné révy.
e)	Mezi pastviny počítají se ony pozemky, kterých užívá se ku pasení dobytka. Do oddělení tohoto počítají se též ony plochy pozemkové, jejichž výtěžek použiti se může ku stlaní.
f)	Mezi horské pastviny, tak zv. alpy, počítají se pastviny aneb horské louky ve vysokých horách, kterých užívá se jako letních pastvin aneb k salašnictví.
g)	Mezi lesy počítají se ony pozemky, na kterých pěstuje se stromoví pro dříví, třebas se jich někdy aneb pravidelně za čas jako pastvin používalo.
h)	Mezi jezera, bažiny a rybníky počítají se ony pozemky, které jsou bud' stále aneb jen časem vodou pokryty a které se hlavně v takovém stavu používají.
i)	Mezi parifikáty počítají se ony pozemky, kterých se k jiným účelům, nežli k polnímu hospodářství používá, na př. lomy vápencové, pískovcové atd., hliníky, rašeliniště, skladiště a otevřené dílny, soukromé cesty a kanály, území železnic, nádrže vodní, břehy řek a potoků, pak pozemky u lomů a hornických závodů, sloužící jako skládky, štoly a šachty, jízdárny atd.
k)	K pozemkům neplodným počítají se ony, kterých nedá se k polnímu hospodářství vůbec použiti.

§ 4.

Změny kultur. Za změny kultury dlužno považovati každý jiný způsob obdělávání půdy, kterýmž pozemek dle § 3 do jiné třídy kultury přechází. Mimo to spadají sem i ony nutné změny kultury pozemků, které ve stabilním katastru jako samostatné uvedeny byly a které nyní dlužno vřadili do některé v § 3 uvedené třídy. Změny kultury, které vztahují se na pozemky menší 25^□° se nezanesou.

§ 5.

Dělení pozemků na parcely. Parcelou nazýváme pozemek, který náleží jednomu majiteli, leží v trati aneb v oddělení tratě pozemkové jedné obce a okresu a který vzhledem ku sousedním stejným kulturám ohraničen jest stálou hranicí.

Je-li však takový pozemek rozdělen plotem, hradbou, širokým a hlubokým příkopem, veřejnou cestou, potokem aneb řekou aneb jinou přirozenou aneb umělou hranicí ve více dílů, tak že jich souvislost nedá se tak snadno poznati, tvoří každý tento díl samostatnou parcelu. Rovněž tvoří části pozemků jednoho majitele, které prořízne dráha silnice a řeka atd., samostatné parcely pozemkové.

Při jiných veřejných cestách a příkopech pak jedině v tom případě, když mají tyto značnou šířku a důležitost.

Soukromé cesty a příkopy, ačkoliv též v mapě zakresleny jsou, sloučí se s pozemkem sousedním téhož majitele v jednu parcelu, nestává-li zvláštních nějakých příčin, aby tyto jako samostatné parcely označeny byly.

§ 6.

V jakém jazyku mají se tyto operaty sdělati. K označení a popisu v měřických operátech budiž použito onoho jazyka, který udá geometrovi předseda okresní vceňovací komisse, Užívá-li se v různých řečích místních názvů, musí tyto vepsány býti též v těchto jazycích.

§ 7.

K provedení prací měřických ustanoveni jsou inspektoři, geometři, příručí a diurnisté evidence katastru daně pozemkové.

II. Práce přípravné.

§ 8.

Mapovní archiv vydá předsedovi okresní odhadní komisse proti stvrzence následující pomůcky:

a)	Údaje o trigonometrické síti dotyčného okresu.
b)	Původní a evidenční mapy, indikační skizzy, pokud stávají, a předběžný a definitivný popis obecních hranic; mimo to dvojmo protokol parcel pozemkových a stavebných s příslušnými evidenčními a reklamačními spisy v době, která závisí od postupu prací geometra.
c)	Dvojmo lithografický otisk katastrálné mapy. Jeden upotřebí se jako indikační skizza a druhý při vceňování pozemků. V případě potřeby vydá se geometru ještě třetí otisk mapy katastrálně.

Uvedené pomůcky se seznamem obcí vydá proti stvrzence geometru dle postupu prací berní úřad.

Geometr ručí za tyto pomůcky; aby se původní mapy nepoškodily, mají se olemovati plátnem.

§ 9.

Po skončeném měření vrátí geometr mapovnímu úřadu ihned pomůcky ad a), b) v § 8 uvedené, vyjma původní mapy a indikační skizzy. V případě potřeby musí geometr zapůjčiti uvedené části měřických operátů na krátkou dobu mapovnímu úřadu aneb evidenčnímu geometru.

§ 10.

O postupu prací polních sdělati má geometr každoročně přehledný výkaz a předložiti jej do 15. března každého roku předsedovi okresní odhadní komisse. Týž předloží se v opise zemské komissi a tato předloží jej finančnímu ministerstvu i s připojenými poznámkami aneb nařízením o příštím postupu prací polních.

§ 11.

Předseda okresní odhadní komisse oznámí obcím, kdy práce v jednotlivých obcích započaty budou, a poučí je o účelu těchto prací, jakož i nařídí, aby obce provedly ohraničení pozemků dle návodu geometra.

III. Práce polní.

§ 12.

Před započetím prací polních má geometr po svém příchodu do obce provésti následující práce přípravné:

a)	Porovnání obecních hranic na mapě původní dle sekcí aneb dle společných hraničních bodů. Objeví-li se menší neshody, které však nemají značného vlivu na výměru sousedních parcel, vyrovnají se tyto; v případě opačném poznačí je tužkou a vyšetří hranici na místě samém. Aby srovnati se mohly hranice okresní a zemské, zaopatřiti si mají geometři kopie pruhů podél těchto hranic ležících. Opravení hranic dovoleno jest jedině po úředním vyšetření změněné hranice. O takovém opravení hranice obecní sdělati se má protokol s udáním dne a roku, kdy se tak stalo. Opis tohoto protokolu připojí se ku původnímu popisu obecní hranice. Popis opravené hranice přetrhne se v původním elaborátu červeně a poukáže se na připojený dodatek.
b)	Otisky mapy katastrálně, určené pro indikační skizzy napnou se na tuhý papír a zachová se při tom souvislost listů sekčních.
c)	Změny, vyznačené v mapě evidenční, zanese geometr tužkou do otisku mapy, která sloužiti má jako nová indikační skizza. Změny tyto po provedeném šetření na místě samém vytáhnou se tuší. V případech, že možno upotřebiti ještě starých indikačních skizz ku zakreslení změn, není třeba nové indikační skizzy uvedeným způsobem sdělávati.
d)	Konečně sestaví si geometr seznam domů dle domovních čísel, dle údajů obecního starosty. Nemá-li nějaký dům dosud domovního čísla, zjistí se příčina a zanese se do poznámky. Ku konci tohoto seznamu uvedou se jména majitelů, jejichž domy nemají dosud čísla popisného.
e)	Dle předešlého seznamu sdělá pak geometr abecední seznam všech majitelů jedné obce.

§ 13.

Vyšetření změn provede se napřed v obvodu vlastní obce dle indikační skizzy a seznamu majitelů domů. K tomuto řízení pozváni býti mají: Starosta obce, zástupce samostatného velkostatku aneb oněch poplatníků, kteří platí nejméně 1/6 veškeré místní daně pozemkové. Do indikačních skizz zanesou se tuší čísla domovní aneb jména majitelů z cizích obcí s udáním názvu těchto obcí. Při této příležitosti vyšetři se místní názvy jednotlivých tratí pozemkových, samot, potoků a po případě se zanesou do indikačních skizz.

§ 14.

Veškerá parcelní čísla parcel, které netvoří více samostatné parcely, vyškrtnou se jak v původní mapě tak i v indikační skizze.

§ 15.

Rozdělení pozemků na více dílu zaměří se na poli dle udaných značek. Jen při řemenových parcelách, byla-li taková parcela rozdělena na aliquotní počet dílů, zanesou se do mapy nové čáry dělící dle udání nových majitelů.

§ 16.

Změnila-li se poloha parcel v obci z různých příčin tak, že nový stav neodpovídá více mapě původní aneb nemůže-li se z jiných důvodů mapa upotřebiti, má se provésti nové vyměření obce dle předpisů, uvedených v instrukci z roku 1865. K tomuto novému vyměření obce musí dáti svolení předseda zemské komisse, jemuž má geometr oznámiti důvody a příčiny. O takovém případu učiní pak předseda zemské komisse oznámení finančnímu ministerstvu.

V případě, že by provedeno bylo soukromé vyměření obce, může se těchto plánů použiti při revisi katastru daně pozemkové. Plány takové se okopírují a převedou na příslušné měřítko mapy katastrálné.

Nové vyměření změněných jednotlivých částí obce, pokud tyto nemají větší výměru než 500 jiter, ponechává se rozhodnutí geometra. V případě opačném rozhoduje předseda okresní odhadní komisse.

§ 17.

Při provádění prací měřických má říditi se geometr instrukcí z roku 1865 použiti tam uvedených základních pravidel, strojů a pomůcek a má se vynasnažiti, aby práce tyto pokud možno urychlil.

§ 18.

Geometrické znázornění vyšetřených změn, jakož i vyškrtnutí parcelních čísel provede se na mapách původních zřetelně dle způsobu předepsaného pro lithografické otisky těchto map. Z té příčiny vytáhnou se změny jemně rumělkou.

Vymazování neplatných hranic z mapy původní gummou, pokládání parcel jinou barvou aneb zakreslení změny na okraji listu sekčního není dovoleno. Čísla parcelní a nesprávné místní názvy přetrhnou se rumělkou; změněné hranice přetrhnou se rumělkou dvěma krátkými čárkami.

Jen v tom případě, že není možno zřetelně nový stav na mapě vyznačiti, dovoleno jest, jej samostatně na vedlejší list vyznačiti. Takovéto skupiny mají se jednoduše ohraničiti a tak umístniti, aby o pravé souvislostí a poloze na mapě nebylo žádné pochyby. Použiti se má k tomu tak zv. regálního papíru který byl již delší čas napjat na prkně. Takovéto skupiny vytáhnou se jemně tuší, bez označení sekčních čar a palců po obvodě.

Vedlejší mapy provedou se pak ve velikosti map původních. Enklávy obecní, pokud toho potřebí jest, oddělí se od hlavní obce a po ukončeném šetření na místě samém okopírují a provedou se jako vedlejší listy mapy s příslušným titulem.

§ 19.

Po té opraví se indikační skizzy dle mapy a změny vyšetřené zakreslí se v nich tuší. Zrušené hranice parcel přetrhnou se červeně rumělkou dvěma krátkými čárkami.

§ 20.

Pozemky s malými parcelami, které není možno s dostatečnou zřetelností na indikační skizze zakresliti, vynesou se na zvláštní list aneb na prázdné místo téhož sekčního listu. Souvislost označí se pak velkým písmenem a to jak na mapě tak í na vedlejším listu.

§ 21.

V nových indikačních skizzách položí se barvami, vyjma rolí, veškeré kultury, parcely stavebné, vodní toky a cesty. Role zůstanou bílá a hranice obecní se neoznačí proužkem červené barvy. Velké komplexy a parcely, větší 250 jiter, jsou-li na jednom sekčním listu, nepokládají se barvou za příčinou úspory času. Položí se jen po obvodě parcely úzký proužek příslušnou barvou. Značky charakteristické pro jednotlivé kultury, které jsou s důstatek barvou vyznačeny, se nezanášejí; jen v případech opačných vepíše se příslušná značka, písmeno aneb zkratka, která druh kultury lépe vyznačuje. Tak na př.: Role R (A), louky Lk (Ws), zahrady Z (G), vinice V (WG), pastviny p (W), lesy Ls (Wl), alpy A (Alp), jezera Jez (See), bažiny B (Spf), rybníky Ryb (Tch), půda neplodná nep (Un).

Hranice obecní, okresní a zemské vyznačí se svými umluvenými značkami; tratě pozemkové ohraničí se proužkem rumělky a jich části pak proužkem chromové žlutě po obvodě vedeném. Čísla popisná domů a stavebních míst zanešena býti mají do indikačních skizz červeně karmínem; čísla parcel pozemkových pak černě tuší. Jméno sousední obce se při každé obecní hranici a na každém listu sekčním zvlášť vepíše.

Aby hranice držebností jednoho majitele, pokud tyto tvoří celek, lépe vynikly, vytáhnou se silněji tuší.

První list indikační skizzy obsahuje jméno země, politického a berního úřadu, sídlo zemské a okresní odhadní komisse, jakož i uprostřed listu název obce a přivtělených osad. Ostatní listy indikační skizzy obsahují jen jméno obce a běžné číslo listu.

§ 22.

Při nezměněných parcelách podrží se původní parcelní číslo; při změněných číslují se povstalé díly, bez ohledu na to, jak byly snad již v operátech evidenčních číslovány, následovně:

a)	Parcely, z původní vzniklé, obdrží číslo původní parcely ve tvaru zlomku, kde jmenovatel udává jednotlivé díly, čitatel pak původní číslo parcely.
b)	Při parcelách, které již neexistují, přetrhne se číslo parcelní, jakož původní hranice parcely červeně.
c)	Části obce aneb obce znova měřené se nově číslují.

V mapě původní provedou se čísla rozdělených parcel černě, v indikačních skizzách červeně uvedeným způsobem. Čísla stavebných parcel nezměněných v mapě původní červeně, v indikační skizze pak černě.

Při obcích nově změřených vyznačí se pak jak v mapě tak i v indikační skizze čísla parcel pozemkových černě.

Dohotovení těchto map vyhraženo jest období pro práce kancelářské.

§ 23.

Číslo listu původní mapy má se zachovati.

§ 24.

Aby umožněn byl přehled o rozložení parcelních čísel, zhotoví se náčrtek obce a rozdělí na jednotlivé tratě. Stranou pak napíše se pro jednotlivé tratě označené písmenem, která parcelní čísla obsahují.

§ 25.

Geometr sdělati má dle příslušných formulářů seznam všech domů dle čísel popisných a abecední seznam všech majitelů v každé obci. Tyto seznamy, jakož i rozdělení obce v jednotlivé tratě podepíše současně obecní starosta a přiloží se ku operátu vyměřovacímu.

§ 26.

Stabilní označení trigonometrických bodů, pokud provedeno není, provésti má geometr osazením neopracovaných kamenů na příslušném místě. Použiti se má kamenů, kteří se na blízku nalézají. Pod tyto kameny vloží se střepiny skla, strusky a kusy cihel. Není-li na blízku příhodných kamenů, použiti se může kolů z trvanlivého dřeva. U signálů, na vysokých stromech připevněných vyryje se do kůry stromu značka V.

Tyto body vyznačí se v mapách a v indikačních skizzách způsobem předepsaným v instrukci z r. 1865.

Topografický popis polohy trigonometrických bodů má geometr opraviti a doplniti a předsedovi okresní komisse předložiti. Tyto popisy polohy zaslány buďtež pak předsedovi zemské odhadní komisse, který je přijme i od ostatních okresních komissí a současně ministerstvu financí zašle.

§ 27.

Do osmi dnů po skončeném měření polním v příslušné obci odevzdati má geometr předsedovi okresní odhadní komisse k uschování veškeré staré jakož i nově sdělané měřické operáty se všemi přílohami.

§ 28.

Revisi polních prací vykonati mají inspektorové a to nejméně dvakráte za dobu polní práce u každého geometra.

Inspektor kontroluje dle indikační skizzy vyloučení kultur a zaměření změn. Zejména má se dbáti, aby indikační skizzy byly provedeny správně, ostře a čistě a též na to, souhlasí-li označení kultury a čísel jednotlivých parcel s příslušnou mapou katastrálnou.

V sídle okresní odhadní komisse zkouší pak inspektor dohotovené měřické elaboráty jednotlivých obcí, jakož i práce příručích a písařů, přidělených okresní odhadní komissi. Zjištěné vady a nedostatky zaznamená. inspektor a nařídí jich opravení. Při měření kontrolním jest dovolena odchylka 1/80 délky z mapy určené. Revise nově měřených obcí provésti se má dle § 296 a 298 instrukce z r. 1865.

§ 29.

Výsledek revise zanese inspektor do revisního denníku s poznámkou o schopnostech a píli úředníka. Týž odevzdá pak předsedovi zemské odhadní komisse, aby předložil jej ministerstvu financí.

IV. Práce kancelářské.

§ 30.

Práce kancelářské provede personál v místnostech komisse.

§ 31.

Tyto práce vztahují se ku výpočtům plošné výměry jednotlivých parcel, ku sestavení parcelačních a vceňovacích protokolů, ku zakreslení oddílů bonity půdy do map a do indikačních skizz a konečně ku provedeni map nově změřených obcí.

§ 32.

Před započetím výpočtů ploch jednotlivých parcel stanoví geometr způsobem uvedeným v § 390 instrukce z roku 1865, oč se papír srazil a zanese tuto hodnotu do protokolu pro výpočet parcel.

§ 33.

Výpočet výměry jednotlivých parcel provede se u změněných parcel a kultur úplně znova; u ostatních parcel, které se nezměnily, kontroluje se plocha odhadem. Výměra uvede se v dolnorakouských jitrách.

§ 34.

Při počítání výměry skupiny parcel, které změny vykazují, musí se výměra nového stavu těchto parcel shodovati s výměrou, kterou měly před nastalou změnou, tedy se stavem starým. Vyskytnou-li se difference od dřívějšího udání výměry, platí starý stav a difference rozdělí se a opraví v novém stavu parcel.

Difference tyto vyznačí se v protokole výpočtu ploch jako přírůstky aneb úbytky.

Do příslušného sloupce zanesou se též konstatované chyby v sčítáni původního protokolu a dle těchto údajů opraví se na konci celková výměra obce katastrálné. Výměra parcel, původně na desetiny čtverečného sáhu uváděná, zaokrouhlí se na celé sáhy.

§ 35.

Při obcích nově měřených aneb v obcích, kde provedlo se přečíslování parcel, provésti se má kontrolní výpočet ploch dle § 306 a § 321 instrukce z roku 1865.

§ 36.

Po skončeném odhadu a vceňování pozemku zanese do mapy geometr v obci stanovené obvody tříd bonity pozemku jednotlivých kultur dle výsledků odhadu a vcenění pozemků.

Zanášení toto provésti se má v kanceláři; jen v tom případě, že nelze dělící čáru dobře popsati, mohl geometr zaměřiti ji venku po svolení předsedy odhadní komisse.

Čára, dělící jednotlivé třídy bonity, zakreslí se v indikační skizze modře; na mapě vyznačí se pouze tužkou.

Výpočet ploch jednotlivých parcel provede se pak dle těchto oddílů stejné bonity pozemku.

§ 37.

Parcelační protokol sestaví se dle indikační skizzy a jen v případě pochybnosti použije se mapy.

§ 38.

Do výkazu pro vceňování pozemku zanese se pak číslo parcelní a výměra pozemků daním podrobených aneb od daně osvobozených. Ku konci uvedou se stavební area a area dvorů jen summárně.

Výměry oddílů různé bonity téhož pozemku zanesou se s udáním třídy bonity též do příslušného výkazu pro vceňování. Uvedené výměry jednotlivých parcel se postupně sčítají a součet musí dáti ku konci celkovou výměru dotyčné katastrálně obce.

§ 39.

Mapy nově měřených obcí provedou se dle instrukce z r. 1865; kolorují se jen hranice, cesty, potoky, budovy dřevěné a zděné. Ku jednotlivým kulturám připojují se značky a písmena, uvedená v § 21 této instrukce.

§ 40.

Veškeré dohotovené operáty nutno bedlivě srovnati a porovnati s originály. Parcelační protokoly kontrolují se dle abecedních seznamů majitelů a dle protokolu pozemků jednotlivých tratí, tím že se tyto předčítají a srovnávají.

§ 41.

Před odevzdáním vyčistí se měřické operáty a protokoly. Mapy nově měřených obcí mají i s okraji formát 27/22 palců; obálky jich velikost 27,5/22,5 palce a opatřeny jsou příslušným štítkem.

Indikační skizzy slepí se proužkem plátna 1 palec širokého. Seznamy abecední majitelů a seznamy domů svážou se samostatně.

§ 42.

Měřické operáty a pomůcky dodané mapovním archivem odevzdá evidenční geometr předsedovi okresní komisse dle zvláštní konsignace. Opis této konsignace zašle se mapovnímu archivu.

§ 43.

Inspektoři provésti mají během doby prací kancelářských nejméně dvě revise u každého geometra. Inspektor přepočítá na zkoušku výměru několika parcel a srovná výsledek s udáním parcelačního protokolu. Výsledek revise oznámí předsedovi zemské komisse aneb podkomisse a tento pak ministerstvu financí.

V. Zvláštní nařízení.

§ 44.

Geometrům není dovoleno, vměšovati se do rozepří majetkových, vytyčovati spornou hranici dle mapy katastrálné aniž prováděti jakékoliv práce, jež nesouvisí s jeho úřední úlohou.

§ 45.

O postupu prací polních a kancelářských podá geometr předsedovi okresní komisse prvého dne každého měsíce zvláštní výkazy, které předloží předseda okresní komisse do 7 dnů předsedovi zemské komisse aneb podkomisse. Do 20. dne každého měsíce předloží se pak tyto výkazy ministerstvu financí.

§ 26
Reklamační řízení.

Každé obci a samostatnému panství dodán byl opis odhadních elaborátů. Elaboráty odhadní, mapy, parcelační protokoly vyloženy byly u obecních úřadů a měl každý právo, odvolati se do 6 neděl ode dne doručení uvedených elaborátů obci, v příčině nesprávného zanesení majitele, nesprávné výměry, čistého výnosu a pod. k okresní komissi. Námitky přijímal obecní starosta a do 8 dnů po uplynulé lhůtě předložil je pak starosta předsedovi okresní komisse odhadní.

Námitky zkoumala okresní komisse a bylo-li třeba, dala je na místě samém vyšetřiti dvěma členy okresní komisse, kteří neprováděli vceňování v oné obci. Oprávněným námitkám bylo vyhověno.

Proti rozhodnutí komisse okresní o podaných námitkách nebylo odvolání. Nemohla-li komisse okresní rozhodnouti o námitkách, podala tyto s krátkou průvodní zprávou zemské komissi odhadní. Zemská komisse podala konečnou zprávu o provedeném odhadu v celé zemi ministerstvu financí a centrálné komissi, která konečně celý elaborát zkoumala a potvrdila. V tabulkách I. a II. podány jsou pak třídní sazby, jak je sestavila zemská komisse a opravila říšská komisse.

Uvedeným zákonem konečně nařízeno bylo, aby úplná revise daně pozemkové tímto způsobem provedena byla každých 15 let v celé říši najednou.

Tato regulace daně pozemkové a reambulace stabilného katastru byla velmi nutnou z příčin již dříve uvedených. Zavinilo to v prvé řadě nedostatečné provádění evidence katastru stabilného, jakož i ta okolnost, že nedbáno bylo při evidenci žádných změn v kultuře pozemků. Rovněž nebylo přesně stanoveno, zda se změny v předmětu zanášeti mají do mapy katastrálné současně se zanešením do hlavní knihy držebností. Některé změny byly sice zanášeny, ale způsobem velmi nedokonalým, kterým mapy velmi mnoho trpěly. Z té příčiny nastaly četné zmatky, které se jedině úplnou reambulací map katastrálných odstraniti daly. Aby podobný případ se neopakoval, nařízena byla přísnější evidence map katastrálných a nařízeno bylo, aby každých 15 roků provedena byla úplná revise katastru, při které přesvědčiti se má měřický úředník, zda všechny změny v mapě jsou zanešeny a zda tyto se shodují se skutečností.

§ 27
Závěrečná úvaha o reambulaci katastru stabilného.

Ačkoliv provedenou revisí katastru daně pozemkové sníženy byly daně pozemkové v král. Českém o obnos 2,400.000 zl, nelze přece tvrditi, že třídní sazby a vceňování pozemků odpovídají skutečným poměrům a skutečné výnosnosti pozemků. Z mnohých příkladů dají se vyvoditi pádné důkazy o nesprávnosti těchto odhadů, a osnova zákona o revisi daně pozemkové z r. 1895 sama připouští, že v elaborátu dřívější revise daně pozemkové jsou hrubé nesrovnalosti.

Zejména pozemky král. Českého jsou opět vysoko vyceněny co do své výnosnosti v poměru ku jiným zemím mocnářství Rakouského. V království Českém obnáší úhrnná výměra půdy zdaněné 8,734.000 jiter; což činí 17,77 % úhrnné výměry veškeré zdaněné půdy této poloviny říše rak.-uherské. Čistý výnos katastrálný, dle uvedené revise stanovený, obnáší v král. Českém 50,543 034 28 zl., takže participuje království České na hlavní summě daně pozemkové 37,500.000 zlatých, počítáme-li 22,7 % čistého výnosu jako daň pozemkovou, 30,83 %.

Naproti tomu má Halič 26,82 % úhrnné výměry a participuje na hlavní summě daně pozemkové jen 14,85 %; Bukovina pak 3,58 % úhrnné výměry a participuje na hlavní summě daně pozemkové jen 0,86 %.

Průměrný čistý výnos jednoho jitra půdy revisí katastru daně pozemkové stanovený obnáší pro veškeré země mocnářství Rakouského 3,36 zl. Za to ale obnáší průměrný čistý výnos jednoho jitra

Čistým výnosům odpovídá pak výše daně pozemkové a obnáší quota zdanění 22,7 % čistého výnosu pozemku. Průměrná daň pozemková z plochy -jednoho jitra obnáší dle provedené revise v zemích mocnářství Rakouského 0,76 zl.

Vyjma Belgii, Nizozemsko a Sasko, kde platí se jen o něco málo vyšší daň pozemková, platí král. České a Morava nejvyšší daň pozemkovou v celé Evropě.

Uvážíme-li, že platilo král. České dle stabilného katastru ještě o 2,400.000 větší daň pozemkovou, poznáme teprv, jak nesprávně byla daň pozemková dle stabilného katastru rozvržena a že v letech 1860 - 1880 zaplatilo království České o 48,000.000 zl. více na dani pozemkové než mu právem příslušelo.

Při stanovení čistého výnosu pozemků počítány byly vedlejší plodiny hospodářské, na př. sláma, zadiny obilné a t. d., ačkoliv se v hospodářství spotřebují a zpravidla neprodávají se za plné tržní ceny. Nevzat žádný zřetel na to, že tyto plodiny vedlejší vrací se ve formě hnoje zpět na pozemek, z kterého vytěženy byly a s kterým při obyčejném hospodaření úzce souvisí, jelikož spotřebují je mimo to potahy nutné ku obdělávání půdy.

Avšak jsou i jiné důvody, které potvrzují všeobecnou nedůvěru ku odhadům pozemků při revisi katastru daně pozemkové.

Stanovení třídních sazeb vyžadovalo doby téměř 5 let. Po té provedena byla revise vzorných pozemků a vceňování na zkoušku, kteréžto práce vyžadovaly opět doby jednoho roku. Jelikož práce tyto nepoměrně dlouho trvaly a velkého nákladu vyžadovaly, bylo naléháno na urychlení vceňovacích prací. To co se promařilo při stanovení sazeb a vceňování na zkoušku, mělo se při vlastním vceňování nahraditi. Různé výnosy a ostré rozkazy dohnaly konečně věc tak daleko, že muselo býti za jeden den v jednom okresu vceněno nejméně 1000 pointů, t. j. parcel a oddílů bonitních. Při takovém nemístném chvatu prováděly se práce odhadní jen povrchně, tak že ku výsledkům této povrchní práce, s největším kvapem prováděné, patří interessované kruhy s oprávněnou nedůvěrou.

Podobně urychleny býti musely i práce měřické. Stávající změny v kulturách pozemků a změny povstalé dělením a proměněním pozemku na místa stavební provedeny byly jen povrchně a často byly jen od oka do mapy zakresleny.
Následkem toho utrpěly na ceně i mapy stabilného katastru, takže dnešního dne, v případě sporu, sáhnouti musíme ku starým mapám katastrálným a dáti jim přednosť před reambulovanými mapami katastrálnými.

Reambulace stabilného katastru vyžadovala ode dne vydání zákona, ze dne 24. května 1869 až do provisorního zavedení daně pozemkové dle provedené revise daně pozemkové, t. j. do 1. ledna r. 1881 celkem doby 10 roků a 7 měsíců. Jelikož práce skončeny byly r. 1880, má se provésti ve smyslu zákona ze dne 24. května r. 1869 druhá revise roku 1895 a 1896.

Ustanovení toto pojato bylo v zákon z té příčiny, aby neopakoval se případ, který se stal s katastrem stabilným a zjména s mapami katastrálnými, které nesouhlasily se skutečností, jelikož nebyly do nich zanášeny změny v objektech a v kulturách.

Při úplné revisi katastru daně pozemkové, která se má provésti každých 15 roků, má se geometr evidenční přesvědčiti, zda-li jsou veškeré změny zaneseny v mapách katastrálných a shodují-li se zanešené změny se skutečností.

O přísnější evidenci katastru daně pozemkové a map katastrálných postaráno bylo pak průvodním nařízením ministerským ze dne 8. února roku 1875, které zrušeno bylo zákonem ze dne 23. května 1883.

Rovněž i knihy pozemkové stabilného katastru nevyhovovaly potřebám soudů a občanstva. Zejména pak pocíťován byl nedostatek přesného udání, z čehož se knihovní těleso skládá a jaká práva a povinnosti, které cenu pozemku značně měniti mohou, spojena jsou s knihovním tělesem.

Založení nových knih pozemkových mělo se provésti po skončené reambulaci stabilného katastru na základě vyšetřených údajů o vlastnictví, kultuře a výměře jednotlivých pozemků, z kterých se knihovní těleso skládalo. Zavedení nových knih pozemkových nařízeno bylo říšským zákonem ze dne 25. července r. 1871 a pro král. České zemským zákonem ze dne 5. prosince 1874.

Tím přicházíme ku novému odstavci, ve kterém o zákonech těchto pojednáno bude.

v král. Českém ................................................................................										6,68	zl.
V	Haliči	pro	obvod	tarnopolský	obnáší	prům.	č.	výnos	1 jitra	2,17	zl.
	»	»	»	krakovský	»	»	»	»	»	1,82	»
	»	»	»	lvovský	»	»	»	»	»	1,64	»
v Bukovině ....................................					»	»	»	»	»	1,20	»
v Dalmacii ....................................					»	»	»	»	»	0,65	»

V král. Českém	platí	se	z 1 jitra	půdy	prům.	1,322	zl.	daně	poz.
Na Moravě	»	»	»	»	»	1,483	»	»	»
Ve vév. Slezském	»	»	»	»	»	0,944	»	»	»
V Haliči	»	»	»	»	»	0,422	»	»	»
V Bukovině	»	»	»	»	»	0,272	»	»	»
V Dalmacii	»	»	»	»	»	0,148	»	»	»

IV. Reambulace stabilného katastru.

§ 22 Zákon, ze dne 24. května 1869, číslo říšsk. zákonníku 88. "O revisi katastru daně pozemkové"

§ 23 Způsob provedení reambulace stabilného katastru.

§ 24 Vceňování pozemků.

§ 25 Práce měřické při regulování daně pozemkové.

§ 26 Reklamační řízení.