FRANTIŠEK NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna, Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek v roce 2014.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

V.
Nové knihy pozemkové.

§ 28
Část všeobecná.

Hlavním nedostatkem dosud stávajících knih pozemkových byla ta okolnost, že neudávaly podrobně a přesně částí tělesa knihovního, zanešeného pod jednou knihovní vložkou na jednom listu hlavní knihy držebností. Přišlo se během doby k tomu poznání, že knihy pozemkové musí obsahovati nejen podrobná udání všech částí knihovního tělesa, nýbrž i právní závazky a práva s ním spojená. 

Poněvadž stávající knihy pozemkové naprosto tomuto účelu nevyhovovaly, musely založeny býti nové knihy pozemkové. Některá práva a povinnosti knihovních těles byly sice ve stávajících knihách pozemkových zanešeny a musely býti v plném rozsahu v nové knihy pozemkové pojaty. Rovněž zůstaly horní knihy, zavedené zákonem ze dne 24. ledna 1850 č. ř. z. 73 (všeobecný zákon horní) v plné platnosti, jelikož od té doby žádných stížností na neúplnost a nedostatečnost knih horních se nevyskytlo. Založení nových knih pozemkových nebylo povinností jednotlivých stran, nýbrž mělo se provésti nákladem státu, cestou administrativní. Práce tato měla býti podniknuta v zájmu veřejném.

Zákon, ze dne 5. prosince r. 1874 »O založení nových knih pozemkových pro král. České a o jejich vnitřním zařízení«¹⁾, kterým nové založení a sdělání knih pozemkových předepsáno bylo, uvádí, které držebnosti do knihy pozemkové zanešeny býti mají a jakým způsobem nové knihy pozemkové sdělány býti mají a to s ohledem na říšský knihovní zákon ze dne 25. července 1871 č. ř . z. 96. Zákonem ze dne 5. prosince 1874 stanoveno bylo, že do nových knih pozemkových zanešeny býti mají netoliko veškeré nemovitosti, nýbrž i práva a povinnosti s nimi spojené.

----------------------------------------------

1) Zákon uveden jest s příslušnými dodatky v plném znění.

Vyjmuty byly jedině nemovitosti veřejné a nemovitosti zanešené v horních a železničních knihách a deskách zemských. Poslední tři druhy nemovitostí nemohly býti současně zanešeny v knihách pozemkových a v deskách zemských, v knihách horních aneb železničních. Provedení založení nových knih pozemkových svěřeno bylo předsedům soudu I. instance a mělo se v jednotlivých obcích začíti až po skončené úplné revisi katastru prováděné dle zákona ze dne 24. května 1869.

§ 29
Vnitřní zařízení nových knih pozemkových.

Veškeré v deskách zemských nezanešené držebnosti jedné katastrálné obce tvoří jednu hlavní knihu. Pro velká města, vyžaduje-li toho snadnější přehled, založeno bylo dle čtvrtí více hlavních knih. Hlavní kniha obsahuje jednotlivé knihovní vložky, do kterých zanešeno jest jen jedno knihovní těleso. Jen při malých usedlostech, kde zmatku netřeba se obávati, dovoleno bylo více knihovních těles zanésti pod jednou vložkou. Každá držebnost, která tvoří určitý fysický celek, nazývá se knihovním tělesem a tvoří jednu vložku hlavní knihy. 

Je-li dům nějaký rozdělen ve více částí, které patří různým majitelům, třebas tvořil jeden celek, zanešen býti musí do různých knihovních vložek. Takové dělení domů dle poschodí a t. d. zakázáno bylo pro Prahu nařízením min. ze dne 27. prosince 1856. Sloučení oddělených pozemků v jedno knihovní těleso dovoleno bylo jen v tom případě, byly-li jednotlivé pozemky stejně určitými závazky obtíženy. Každá knihovní vložka skládá se z:

List podstaty skládá se ze dvou částí. Část prvá obsahuje název a podrobný seznam, z kterých parcel· se knihovní těleso skládá. Část druhá obsahuje veškerá práva, spojená s knihovním tělesem. Rovněž do části této zanášejí se veškeré změny, týkající se rozsahu knihovního tělesa. V prvé části listu podstaty uvedeny jsou dle postupu parcelních čísel, která se shodovati mají s mapou katastrálnou, napřed stavebné parcely a pak pozemkové parcely dle jednotlivých tratí, s udáním kultury, výměry, po případě i běžného místního názvu pozemku. 

O způsobu zařízení prvé části listu podstaty podá nejlépe vysvětlení následující formulář:

Podává tedy list podstaty úplný obraz, z čeho se knihovní vložka skládá. Poněvadž jest nutno, aby zanešena byla v knihách pozemkových jednotlivá práva a požitky, které cenu usedlosti zvyšují, jsou tato zanešena v druhé části listu podstaty, kam se zanášejí i změny knihovního tělesa, pokud se předmětu týkají. Změny tyto musí býti patrny i v prvé části listu podstaty a tu se v části této podtrhne červeně parcelní číslo, s kterým se změna stala. 

Vysvětlení této změny najdeme pak v druhé části listu podstaty, jehož zařízení jest následující:

List vlastnický označen bývá písmenou B a do listu tohoto zapisuje se jméno vlastníka knihovního tělesa, jakož i veškeré změny v osobě držitele této knihovní vložky. Rovněž výslovně uvésti se musí platný právní důvod, na základě kterého změna v osobě majitelově provedena byla. Aby zachován byl přehled, tu podčárkuje se červeně jméno majitele v prvé části, aby každý upozorněn byl, že stala se změna v osobě majitele. 

V Jistu závad zapsána býti mají veškerá břemena a závazky, které na knihovním tělese váznou, na př. právo zástavní, služebnost a vůbec závazky a obmezení ve volném nakládání s uvedeným knihovním tělesem. 

Vloží-li se právo zástavní do listu závad knihovní vložky na základě předloženého dlužního úpisu držitele, musí se opis tohoto dlužního listu uložiti ve sbírce listin, která tvoří součásť knih pozemkových. 

Do této sbírky listin musí se uložiti veškeré listiny, na základě kterých se nějaký převod v knihách pozemkových provedl. Tvoří pak tato sbírka listin důležitý pomocný material pro úplné seznání poměru knihovního tělesa. 

List závad označen bývá písmenou C a zařízení jeho jest as následující:

Výmaz práva zástavního stane se na základě předložené kvitance, která se opět v opise ve sbírce listin uschová. Obnos splacený, jelikož to není závazek, píše se jen do vnitř. Aby patrno bylo, která pohledávka se vymazala, podtrhne se červeně s poukázáním na příslušné běžné číslo »Viz 3.« Rovněž červeně podtrhne se »pro pohledávku Jana Böhma«. Zaplatí-li se jen čásť pohledávky, tu se »pro pohledávku Jana Böhma« jen červeně podčárkuje a poukáže se »Viz 4.« na příslušnou položku. 

Knihy pozemkové jsou veřejnými a každý může za přítomnosti knihovního do knihy pozemkové nahlédnouti a z nich poznámky sobě udělati. Za ověřený výtah z knihy pozemkové platí se jen 1 zl. kolek a nemá knihovní úředník žádného nároku na zvláštní odměnu. Zápisy do knih pozemkových jsou:

Vklad jest plné provedení zápisu, kterým nabývá na př. věřitel plného práva zástavního aneb soused práva služebnosti (servitutu) na cizím pozemku. Záznam liší se od vkladu tím, že nabytí aneb pozbytí zaznamenaného práva závisí od splnění nějaké podmínky.

Předmětem vkladu a záznamu do knih pozemkových mohou býti následující práva: 

Poznámky vkládají se do knih pozemkových jen tehdy, má-li býti omezeno volné nakládání majitele s knihovním tělesem. Jest to zejména nezletilost, duševní neschopnost, konkurs, kuratela a p. Poznámky tyto zanášejí se proto, aby se nikdo nemohl omlouvati neznalostí poměrů. 

Veškeré vklady a záznamy mohou se provésti v knihách pozemkových jen na základě právoplatných listin a nesmí míti tyto žádných znatelných vad (vymazování slov a p.). Podpisy osob musí býti notářem aneb soudem ověřeny; jinak povolí se jen pouhý záznam až do odstranění nedostatků a vad oné listiny. 

Úplný vklad povolí se až po provedených podmínkách aneb povolí-li majitel knihovního tělesa, aby se záznam stal vkladem. Nesvolí-li k tomu majitel, musí věřitel aneb ten, pro nějž byl záznam do knih pozemkových zapsán, podati do 14 dnů žalobu proti majiteli knihovního tělesa a dokázati své právo. Nestane-li se tak aneb zamítne-li se žaloba, musí býti záznam z knih pozemkových vymazán. 

Proti nějakému vkladu musí se do 60 dnů podati u knihovního soudu příslušné námitky. 

Vklad do knih pozemkových má ten právní účinek, že práva tam obsažená pokládají se za všeobecně známá a nikdo nemůže se neznalostí knih pozemkových vymlouvati.

Je-li více závazků na knihovní těleso vloženo, náleží přednost tomu, jehož právo bylo dříve do knih vloženo. Proto jest při pohledávkách udání dne vkladu, na př. »Praes. 11. dubna 1876.« velmi důležito. Doba vkladu počítá se od onoho okamžiku, kdy žádost za vklad byla podána. 

Pro knihy pozemkové sdělán jest k vůli přehledu seznam knihovních těles tam zanešených, jakož i seznam jmen majitelů. 

Velmi důležitou pomůckou pro úplné seznání poměrů nějakého knihovního tělesa jest sbírka listin, na základě kterých vklady a záznamy se staly. Tato jest společnou pro veškeré knihy pozemkové knihovního soudu, kterým jest z pravidla každý okresní soud.

§ 30
Postup při zakládání nových pozemkových knih.

Co se týká postupu, který předepsán byl pří zakládání nových knih pozemkových, tu uveden jest v průvodním nařízení k tomuto zákonu, které vydalo ministerstvo spravedlnosti, dne 8. února 1875 uveřejněném v zemském zákonníku pro království České, ze dne 26. března 1875 čís. 13. Z nařízeni tohoto uveden budiž krátký obsah. 

Založeni knih pozemkových mělo se státi pod přímým dozorem předsedy zemského aneb krajského soudu od okresních soudců aneb jich zástupců. Místním vyšetřením měl se vyšetřiti rozsah držebností jednotlivých usedlostí a majitelů. Na základě toho sdělati se měly archy držebnostní a pak knihovní vložky. Strany byly k tomuto místnímu řízení pozvány a řídil je vždy soudní úředník. S tímto řízením místním počíti se mělo v oněch obcích, kde reambulace katastru byla již provedena. Soudní úředník použiti k tomu měl indikační skizzy, kde nebyla udána jména majitelů. Sdělány byly seznamy stavebných a pozemkových parcel dle postupných parcelních čísel a vyšetřena jména majitelů. Starosta obce měl povinnost oznámiti den tohoto řízení, a obecní zastupitelstvo volilo dva důvěrníky, znalé místních poměrů, kteří podávali případná vysvětlení za nepřítomnosti stran. Při tomto řízení měl se přesvědčiti soudní úředník též o správnosti reambulované mapy katastrálné, vyšetřiti práva a povinnosti, spojené s pozemky jakož i vyšetřiti, které parcely se mají sloučiti v jedno knihovní těleso, pokud se tak v dřívějších elaborátech nestalo. Dluhy, rozumí se samo sebou, nebyly pojaty u vyšetření povinností jednotlivých držebností. 

Shledalo-li se při místním vyšetřování, že tvar a velikost parcely nesouhlasí s mapou katastrálnou, měl změnu parcely, která povstala buď oddělením části aneb jiným způsobem, vyšetřiti na místě geometr a zanésti ji do mapy. Totéž platilo, byl-li po ruce ověřený plán situační této změny. O tom pak sdělán byl v protokole příslušný popis. 

Co se týká způsobu tohoto měření, tu uvádí nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 8. února 1875 následující příklady: 

Je-li na př. parcela A B C D rozdělená čárou EF na dvě, tu měřiti se mají vzdálenosti AE, EB, DF a FC. (Obr. 5.)

Obr. 5		Obr. 6

Má-li dělící čára tvar lomený, daný body E, G, H a F, tu mají se měřiti vzdálenosti: AE, EB, CF a FD nutné pro určení bodů E a F a vzdálenosti AG, BG, CH a DH nutné pro určení bodů G a H. (Obr. 6.)

Do protokolu měly se číselně zanésti délky těchto stran a připojiti příslušná skizza. Délky měřiti se měly řetězcem. 

Shledalo-li se, že následkem živelních pohrom parcela aneb její část, v mapě označená, zmizela aneb se zmenšila, jakož i objevily-li se nové parcely v mapě nezanešené, uvedeno to bylo v protokole, sepsaném o tomto řízení. Totéž platilo o změnách kultury, číslech domovních a objektech. Byla-li parcela rozdělena na více dílů, tu obdržely tyto části totéž číslo parcelní v podobě zlomku. V čitateli udáno bylo číslo původní parcely a ve jmenovateli udán byl příslušný díl arab. číslicemi. Na př. byla-li pozemková parcela čís. 50. rozdělena na tři díly, tu obdržely tyto díly parcelní čísla 

Shledalo-li se, že následkem živelních pohrom parcela aneb její část, v mapě označená, zmizela aneb se zmenšila, jakož i objevily-li se nové parcely v mapě nezanešené, uvedeno to bylo v protokole, sepsaném o tomto řízení. Totéž platilo o změnách kultury, číslech domovních a objektech. Byla-li parcela rozdělena na více dílů, tu obdržely tyto části totéž číslo parcelní v podobě zlomku. V čitateli udáno bylo číslo původní parcely a ve jmenovateli udán byl příslušný díl arab. číslicemi. Na př. byla-li pozemková parcela čís. 50. rozdělena na tři díly, tu obdržely tyto díly parcelní čísla , , . Byl-li díl nějaký původní parcely rozdělen opět na více částí, obdržely tyto ve jmenovateli následující číslo posledního dílu, na př. je-li parcela 50/2 rozdělena opět na 4 části, tu obdrží části tyto parcelní čísla 50/2, 50/4, 50/5 a 50/6 . Čísla tato dala se do závorky a zanešena byla definitivně až po porovnání s katastrem, jelikož o všech těchto případech podalo se oznámení příslušným úřadům evidence katastru daně pozemkové. O celém tomto jednání sepsán byl zvláštní protokol, který strany podepsaly.

Během tohoto místního řízení aneb ještě dříve sdělány byly t. zv. archy pozemkové pro jednotlivé držitele.usedlostí. Arch pozemkový měl odpovídati, pokud možno příští knihovní vložce a měly býti v něm zanešeny veškeré stavebné a pozemkové parcely téhož majitele v jedné katastrálné obci. Do archu pozemkového měly se pojati ony parcely, které již dříve v knihách pozemkových společně zanešeny byly a po případě i nové parcely téhož majitele. 

V čele každého archu pozemkového uvedeno bylo jméno a obydlí majitele. Nebylo-li možno během řízení místního sdělati archy pozemkové, stalo se tak později u okresního soudu. Tyto archy pozemkové s mapou katastrálnou a protokolem vyloženy býti měly pak po 14 dnů u obecního úřadu k veřejnému nahlédnutí. Doba tato jakož i den, kdy přijímati se měly námitky proti sdělaným archům pozemkovým, uvedly se ve všeobecnou známost. Oprávněným námitkám dalo se místa a provedly se dodatečné opravy. 

Ve vyložené skizze indikační provedeny býti musely vyšetřené změny a to evidenčním geometrem. Neplatné hranice přeškrtly se malými příčnými čárkami ; nové hranice a nová parcelní čísla pozemková zanesla se do indikační skizzy červeně. Nová parcelní čísla stavebných parcel pak černě. Tyto změny mohly státi se platnými teprv po shodě s úřady evidence katastru. 

Po té sdělány byly dle archů pozemkových knihovní vložky pro jednotlivé majitele, které měly tvar již dříve uvedený a založen byl list podstaty, list vlastnický a list závad pro každé knihovní těleso, které zanešeno jest do knih pozemkových pod jednou knihovní vložkou.

Arch pozemkový, pro statky zanesené v zemských deskách, obsahoval parcely i různých sousedních obcí katastrálných a sdělán byl po skončeném řízení místním v těchto obcích. Knihovní vložky pro desky zemské sdělal vrchní zemský soud. 

Pro praktickou potřebu uveden bude zemský zákon v příčině zřízení nových knih pozemkových v úplném znění s příslušnými dodatky a vysvětlivkami: 

§ 31
Zákon, daný dne 5. prosince 1874, v příčině zřízení nových knih pozemkových v král. Českém a jich vnitřního upravení.

(Z. z. kr. Č. ze dne 9. ledna 1875, Č. XXIX, č. 92)

Zevrubným vyšetřením stavu dosavadních knih shledána nejpodstatnější vada v tom, že nynější knihy nemohou podati spolehlivé zprávy o částkách těles knihovních. Má-li této vadě se odpomoci a toho dosíci, aby v knize pozemkové se nalézala všecka udání o rozsahu a právních poměrech tělesa knihovního, jest nutno nynější knihy pozemkové znova sdělati; neboť při dnešním zařízení knihy pozemkové jest naprosto nemožno, aby udání, vyšetřením držebnosti zjištěná, dodatečně byla v tyto knihy zanešena. Nehledě pak ani k této vadě, jest si nových knih přáti také za tou příčinou, protože nynější knihy postrádají úpravy knihy hlavní a přehlednost znesnadňují takovým způsobem, že dlužno v míře svrchované obávati se omylu. 

Při sdělávání nových knih pozemkových použije se pokud možno stávajících knih pozemkových, pokud vyhovují novému zákonu o knihách pozemkových. Vady, jež se objeví, jest dlužno odstraniti, a jakost těchto vad označí cestu, kterak se má dále pokračovati. Přirozená hranice, kam až sáhati má vyšetřování skutečných a právních poměrů, potřebných za příčinou nového sdělání knihy pozemkové, spočívá v právním, posavadními vklady knihovními již ustáleném stavu, ježto právo vkladem do knih zjištěné novým vyšetřováním v pochybnost uváděno býti nesmí. Pokud tedy v jednotlivých vkladech knihovních zahrnuta jsou všecka udání, jež v nich dle zákona mají býti, potud přestává naprosto nové vyšetřování této knihy aneb těchto vkladů. Jedná se pak jen o to, aby obsah dosavadních vkladů knihovních se přenesl do nově zřízených vložek, a předpokládá-li se, že i tvar starých vložek vyhovuje požadavkům nového zákona, pak se přihlížeti bude jen k přehlednosti neb zevnějšímu uspořádání. Uvážíme-li tedy, že naprosto není radno, aby dělaly se změny v takových knihách veřejných, kteréž opraviti není nezbytnou potřebou, vysvítá z toho zároveň, že dlužno obmeziti se jen na nové sdělání knih pozemkových, avšak knihy horní že mají zůstati netknuty. Knihy horní, jejichž vnitřní zřízení stanoveno jest nařízením ze dne 24. ledna 1850, ř. z. č. 73, a obecným zákonem horním, netrpí vadami, o jejichž odstranění u knih pozemkových se jedná a podávají zejména úplné vysvětlení o částkách knihovních těles horních. Posud neozvalo se také odnikud přání, aby knihy horní se změnily. Sděláním nových knih pozemkových docílená oprava záležitostí knihovních má býti k veřejnému prospěchu. Že se to uznává, viděti již z toho, že při sdělání knih pozemkových zabezpečeno jest osvobození od kolků a poplatků §em 28. zák. ze dne 25. července 1871, ř. z. č. 96. Z toho však zároveň vysvítá, že další řízení prací sdělávacích nemůže býti na iniciativě jednotlivých stran závislým, aniž na útraty stran předsevzato býti. Nové knihy pozemkové nutno sdělati cestou úřední. Nejbližší úlohou zákona jest zajisté ustanovení o tom, které nemovitosti se mají do knih pozemkových zapsati. K tomu druží se úloha, spořádati tvar obou částí knihy pozemkové, totiž knihy hlavní a sbírky listin, a zvláště pro knihy hlavní určiti, z kterých částek má sestávati a jak obsah pro hlavní knihu určený na jednotlivé její částky (»lísty«) se má rozděliti. Konečně nutno ustanoviti, jakým způsobem se při zřizování knihy pozemkové postupovati má a čím se říditi po tu dobu, než ukončený návrh knihy pozemkové se odevzdá veřejnosti a říšským zákonem ze dne 25. července 1871 ř. z. čís. 96 stanovené řízení upravovací bude se moci uskutečniti.

Jestiť nade všechnu pochybnost, že kniha pozemková, pokud má býti nejen k užitku jednotlivému majiteli pozemnosti, nýbrž k užitku všeobecnému, jen tenkráte může vyhověti účelí svému, jsou-li v ní všecky nemovitosti obsaženy. Z té příčiny lze si vysvětliti, že do knihy pozemkové nepatří pozemky, které, jakožto jmění veřejné, nemají povahu poměru soukromě právního. Změní-li se jmění veřejné, na př. pozemek silniční, později v majetek soukromý, jest patrno, že takový pozemek nutno vložiti do knihy pozemkové, čehož docíliti lze doplněním knihy pozemkové. Nezbytně potřebí jest pak vyloučiti pozemky železniční a nemovitosti horní, jelikož jeden a týž pozemek nemůže současně vložen býti v knihu pozemkovou a v knihu železniční neb v knihu horní.

K doplnění ustanovení, uvedených ve všeobecném zákoně knihovním o knize hlavní, dlužno především vytknouti, které a mnoho-li vložek knihovních tvořiti má knihu hlavní. Desky zemské nutno pak posuzovati z toho stanoviska, že na nich zakládají se volby do říšské rady a zemských sněmů, jakož i četná ustanovení zákonitá o soudní příslušnosti ve sporném i nesporném řízení. Poměry v řádech volebních a v zákoně o soudní příslušnosti uvedené nelze měniti zákony, které zabývají se zřízením knih pozemkových.

Při stanovení nemovitostí, které nutno vložiti do nových desek zemských, nutno bedlivě přihlížeti k rozhodující okolnosti, že desky zemské nabyly velikého významu při posuzování práv volebních v třídě voličů velkostatkářů. Důležito bylo, aby do nových desk zemských přijaty byly všecky nemovitosti, k nimž při posuzování těchto práv volebních jest nutno zřetel míti, aby tedy obor těchto nemovitostí za příčinou zřízení knihy pozemkové neutrpěl změny a aby použit byl takový popis těchto nemovitostí, který by co nejméně zavdal příčin k novým sporům o právu volebním. Za tou příčinou bylo se bedlivě varovati, aby vytvořen byl nový pojem o zápisu v deskách zemských. Rovněž bylo nutno, aby i na dále v platnosti zůstala posavadní zákonnitá nařízení, dle nichž má se posuzovati vlastnost zápisu v deskách zemských, popřípadě manských, kteráž volebními řády jest vyznačena jakožto nejdůležitější právo nemovitostí zapsané v deskách zemských.

Naopak v případě, když nemovitost, vložená do hlavní, k zápisu nemovitostí deskami zemskými určené knihy, se rozdělí a žádá se, aby sdělána byla nová vložka v deskách zemských, tu nemůže se již o to jednati, aby zápis deskami zemskými již uznaný byl ještě jednou zkoušen. Zde může povstati jen otázka, zdaliž rozdělení samo - avšak nikoli jeho vklad knihovní - podrobeno jest zvláštním podmínkám neb obmezením. Tuto otázku, nepřihlížeje k zákonu říšskému ze dne 6. února 1869, ř. z. č. 18, jest nutno posuzovati dle zákonů zemských, které týkají se dělení pozemků. Poněvadž řády volební nezbytně toho vyžadují, aby stav takových nemovitostí, jimž přísluší nyní právo zápisu do desek zemských, nezměnitelným zůstal, vyplývá z toho, že nemovitost, které tato vlastnost schází, z vůle stran jí nabyti nemůže; později však není zákonnité závady, aby nemovitost formálně byla z desek zemských vyloučena. Avšak nezdá se, že by takovému vyloučení přikládati se mohl ten účinek, aby později nebylo lze opět přijmouti tuto nemovitost do desek zemských. Naopak však nelze připustiti, aby do desk zemských přijata byla nemovitost, které nikdy nepříslušela vlastnost zápisu deskami zemskými. Konečně sluší podotknouti, že nestává dnes již toho potřeba, aby v zemích, kde zvláštní knihy se vedly pro alodialní a manskou, knihami zemskými zapsanou držebnost, toto rozdělení v platnosti zůstalo, jelikož propouštění statků z manství jest již ukončeno. Má-lise vésti zvláštní pozemková kniha o nemovitostech v deskách zemských zapsaných, tu již dle povahy věci samé všecky vklady knihy pozemkové, pokud obsahují nemovitosti v obvodu přikázaném soudu jakožto úřadu zemských desk, tvoří dohromady jednu knihu hlavní.

Knihovní vložky, které obsahují nemovitosti v deskách zemských nezapsané, seřadí se dle katastrálných obcí. Odporučuje se to již z té příčiny, aby docílena byla shoda mezi katastrem a knihou pozemkovou. Mimo to jest záhodno, aby kniha hlavní se omezovala pokud možná na nejmenší kruh nemovitostí, poněvadž bylo by nepohodlným a nepraktickým, kdyby hlavní kniha vzrostla na přílišný počet svazků. Dále bylo k tomu přihlížeti, jelikož časem se stává, že obce z jednoho obvodu soudního se vylučují a přidělují do obvodu jiného, v kterémžto případě rozdělení hlavní knihy způsobilo by mnohé obtíže. Také radila k tomu okolnost, aby ve velkých městech mohly založeny býti hlavní knihy dle čtvrtí, žádala-li toho přehlednost knihy pozemkové. Avšak toto rozdělení mohlo toliko pro obce městské býti povoleno, protože u jiných obcí bylo se obávati, že by části téhož těla knihovního nalezaly se roztroušeny v rozličných odděleních hlavní knihy oné obce.

Nařízení, vydaná ohledně obsahu těchto listů, mohou míti jedině ten účel, aby přehled knihovního stavu se usnadnil; avšak právní účinek knihovní vložky, jak z věci samé vysvítá, nemůže na tom záviseti, stal-li se vklad na tom neb onom listu knihovní vložky.

Zvláště jest si přáti, aby veškeré změny, mající vliv na obsah tělesa knihovního a na práva s ním sloučená, na listu podstaty se zaznamenaly. Tyto změny vznikají z pravidla následkem zápisů, kteréž provedeny byly na listu vlastnickém neb na listu závad téže knihovní vložky. Jenom když jedná se o služebnost pozemkovou, dlužno zápis jí se týkající hledati nikoli ve vložce statku panujícího, nýbrž ve vložce statku služebného; neboť jen zápisem do druhé vložky lze nabyti práva věcného. Bylo tedy nutno v tomto případě naříditi, aby právo služebnosti, zapsané do knihovní vložky statku služebného, poznamenáno bylo i v knihovní vložce statku panujícího.

Z příčiny snadnějšího přehledu jest radno, aby některé zápisy, na jednom listě učiněné, zároveň se poznamenaly na listě jiném; má se totiž vliv těchto zápisů na jiné zápisy zřejmějším státi.

Povolením, aby více, témuž majiteli patřících těles knihovních přijato bylo v jednu knihovní vložku, nastává nutnost zvláštních prostředků opatrnosti, aby při každém zápisu snadno bylo seznati, ku kterému tělesu knihovnímu tentýž se vztahuje a pak aby byla získána dostatečná záruka vůči možným omylům. Jelikož pak jediný vklad zahrnovati může více těles knihovních, jest nutno ještě naznačiti způsob, dle něhož jest se říditi, má-li některé z těchto těles knihovních převésti se do jiné vložky buďto již stávající neb teprv se zařizující. Poněvadž tímto převodem stav knihy pozemkové nezměněn zůstati musí, zdá se s povahou věci samé shodovati, aby převod vykonán byl se všemi, téhož tělesa knihovního se týkajícími zápisy knihovními.

Sbírka listin. Všeobecný zákon knihovní zůstavuje na vůli volbu mezi sbírkou listin a knihou zápisův. Ohledně sbírky listin bylo v zákon přijato toliko ustanovení, že sbírka tato společně vésti se má pro všecky hlavní knihy téhož soudu. Nařízení toto jest nutným proto, poněvadž u soudu na základě jedné a téže listiny mohou se státi zápisy ve více knihách pozemkových. Mimo to jest záhodno, aby pořad ve sbírce listin shodoval se s pořadem spisů knihy pozemkové; leč úřadování těmito spisy bylo by velice znesnadněno, kdyby bylo třeba děliti je dle hlavních knih. A však pro knihu pozemkovou, obsahující pozemky zapsané deskami zemskými, jest potřebí vždy zvláštní sbírky listin, třeba se vedla tato kniha zároveň s jinými knihami pozemkovými u jednoho a téhož soudu; neboť hlavní kniha, obsahující pozemky v zemských deskách zapsané, má tvořiti zároveň s příslušnou k ní sbírkou listin knihu pozemkovou ode všech ostatních knih oddělenou. Všechna ostatní opatření v příčině zřízení neb vedení sbírky listin, spadají v obor nařízení a nalézají se v instrukci ku knize pozemkové ze dne 12. ledna 1873, ř. z. č. 5.

Zřízení knih pozemkových. Mají-li se sdělati knihy pozemkové vyžaduje tento výkon, aby v obcích provedeno bylo nutné šetření, aby zřídily se archy držebnosti a sdělaly se knihovní vložky. Celý tento postup má ráz úředního vyšetřování, aniž by mu však příslušelo rozhodovati o sporných právech - což dle zákona, ze dne 25. července r. 1871, ř. z. čís. 96 vyhraženo jest právnímu řízení, po případě řádnému sporu.

Záruka, že úřad správně si bude při tom počínati, spočívá dílem ve veřejnosti všech spisu úředních, dílem v jakosti orgánů, kterým tato úloha jest svěřena.

Orgány. Řízení uvede se ve známost buď předepsanými vyhláškami a obsílkami, aneb přivolanými svědky soudními, a také tím, že každému, kdo při tom má právní zájem, jest dovoleno, aby jednání byl přítomen. V příčině orgánů, jimž mělo se zřízení knihy pozemkové svěřiti, bylo potřebí rozhodnouti se, mají-li za tou příčinou zvláštní úřadové se ustanoviti aneb má-li se k tomu použiti posavadních soudů. Rozhodlo se pro soudy posavádní. Při ustanovení orgánů rozhodl ten důvod, že vyšetřování právních poměrů nelze svěřiti než úřadnikům soudním. Volba jiných orgánů tím méně se odporučuje, jelikož k vůli opatření vložených práv knihovních jest nezbytně potřeba, aby co možná nejpečlivěji bylo jednáno, má-li se vyšetřiti pravý stav držebnosti. Již pouhou možností opravy pozdější nebylo lze ospravedlniti zmenšenou péči při prvotním řízení, aby ti, kdo svá práva mají do knih vložena, nebyli opět nuceni žádati za opravu. Mimo to, přihlížíme-li k valnému počtu poručenců, nepřítomných, žen atd., jest odůvodněna obava, že omylům neodpomohlo by ani pozdější řízení upravovací. Ku zřízení knih pozemkových jest nutnou určitá míra právnického vzdělání a zkušenosti, zejména však jest nutnou znalost země a lidí, pokud jde o nemovité statky. Vše toto nejsnadněji nalézti lze u soudních a v zemi sloužících úředníků. Mezi úředníky soudními pak jsou to okresní soudcové a jich zřízení náhradníci, kteří obcujíce bezprostředně s obyvatelstvem, se doporučují jakožto orgánové pro tento úkol nejzpůsobilejší.

Nařízením, připouštějícím i zastupování jen zkoušenými soudci, má vyvarováno býti obavám, že by k této věci mohlo se upotřebiti sil méně zkušených. Že bezprostřední dohled na celý výkon svěřen jest předsedovi zemského soudu a. předsedům soudů krajských, směřuje k tomu, aby zabezpečily se výhody nejpovolanějšího dohledu, a zvláště aby zaručen byl souměrný výkon. Ačkoliv vše dosud uvedené radí k tomu, aby zřízení knih pozemkových vloženo bylo do rukou soudcův okresních, přec nelze učiniti to pravidlem bez výminky. Ve velkých městech se soudním dvorem první instance jednotlivý soudce, jenž má toliko obmezený obor působností a zejména nemá žádného vlivu na obchody se statky nemovitými, nemůže opatřiti sobě onu znalost místa a lidí, kteráž doporučovala venkovské okresní soudce jako orgány nejzpůsobilejší ku zřízení knihy pozemkové. Za takových poměrů lze snad výhodněji než předsedy městského delegovaného soudu okresního použiti členů dvoru soudního, kteří mají bohatou zkušenost v záležitostech knihovních a nemovitostních. Za tou příčinou bylo třeba ponechati možnost, aby úkol zřízení knih pozemkových místo tomuto předsedovi svěřen byl jiným úředníkům soudním.

Předmět a postup vyšetřování. Vyšetřování budiž konáno na základě katastru, z čehož plyne, že přední snahou býti má, aby vyšetřování v jednotlivých obcích se provedlo ihned po revisi katastru. Jakožto základu buď použito katastru potud, pokud se jím nejspolehlivěji vyšetřiti dají veškeré pozemky a jich hranice a mimo to pokud záznamu katastru použíti lze pro knihu pozemkovou. Avšak co do právních poměrů, zejména při vyšetřování, ku kterému tělesu knihovnímu patří některý pozemek, aneb koho považovati sluší za majitele některého tělesa knihovního, nemohou rozhodovati pouze záznamy katastrálné. Neboť podstatný rozdíl mezi katastrem a knihou pozemkovou zakládá se právě na tom, že katastr má vyznačovati hospodářské, pro vyměřování daní důležité okolnosti, kdežto knize pozemkové jest vyhraženo, aby obsahovala poměry právní.

Předmět vyšetřování vyznačen jest jeho účelem, totiž přípravou návrhu knihy pozemkové, a zákonem, ze dne 25. července 1871 ř. z. čís. 96. Hlavni úlohou jest vyšetřiti částky těles knihovních. Avšak obor vyšetřování, bude rozličný dle toho, jedná-li se o knihovní tělesa, která již do knih pozemkových jsou zapsána, aneb o ona tělesa, která posud vložena nejsou a v příčině kterých jest tedy třeba posavadní knihy pozemkové doplniti. Při tělesech knihovních, vložených již do knih pozemkových jest nutno, aby vyšetřování omezovalo se k posavadnímu stavu knihy pozemkové, jelikož o trvání práv knihovně vložených nižádným způsobem nesmí se pochybovati. Měla by se tedy z vyšetřování vyloučiti též práva s držením knihovně vložené nemovitosti spojená, jakož i váznoucí na ní služebnosti pozemkové, ježto již dříve zmeškán byl vklad těchto práv. Avšak neprospívalo by praktické potřebě, kdyby zejména opověď početných pozemkových služebností a práv se přikázala řízení reklamačnímu, kdežto dotyčné poměry mnohem jednodušeji se dají vyšetřiti při prvotním řízení. Z těchto důvodů lze tedy při nemovitostech knihovně vložených zabývati se vyšetřováním těchto poměrů, ale jen potud, pokud možno takto doplniti knihu pozemkovou a pokud výsledky šetření neodporují právům knihovně zajištěným. Záruku, že tímto způsobem budou vyšetřeny jen skutečné poměry právní, dlužno hledati v té okolnosti že položeno za přední podmínku, aby všichni interesenti souhlasili. Za interesenty dlužno považovati nejen nabyvatele práva, nýbrž i každého kdož obsahem vkladu, který se má provésti, aneb pořadem jeho vidí se ohroženým ve svých právech, ovšem pokud na to souditi lze ze stavu knihovního. Pro tělesa knihovní do knih pozemkových posud nevložená nemá toto omezení vyšetřování dle povahy věci žádného významu; spíše dlužno v tomto případu vyšetřování tak rozšířiti, aby se zjistily poměry vlastnické.

Rozdíl, je-li těleso knihovní již do knihy pozemkové vloženo čili nic, má také rozhodný vliv na tvoření těles knihovních. Z toho, že stav knihovní musí zůstati nezměněn, plyne, že jen ty pozemky přijmouti lze za částky tělesa knihovního, do knihy pozemkové vloženého, kteréž ve skutečnosti tvoří jeho držebnost. Při tělesech knihovních, do knih pozemkových posud nevložených, dlužno za rozhodnou pokládati vůli majetníkovu v mezích, pokud jde o sloučení zákonem stanovené. Tyto, z pojmu tělesa knihovního odvozené meze jsou naznačeny v § 5 tohoto zákona. Nejzávažnější z podmínek na onom místě uvedených, které dovolují spojení více pozemků, zakládá se na tom, aby nenastala rozdílnost ve stavu závad. Stává-li tato podmínka, musí se na ni vzíti náležitý zřetel, třebas by nebylo přesně známo, jakým způsobem jsou jednotlivé pozemky obtíženy. Úplné jistoty lze teprve pak nabyti, až vyprší dle zákona, ze dne 25. července 1871, ř. z. čís. 96 ustanovená lhůta k přihláškám. Kdyby teprve průběhem této lhůty se ukázalo, že části tělesa knihovního, při zřízení knihy pozemkové utvořeného, rozdílně jsou závazky obtíženy, pak lze potřebnou změnu tělesa knihovního provésti při řízení upravovacím. Zákonem dovolené spojení více nemovitostí v jedno těleso knihovní nemá v žádném případu státi se však proti vůli majitelově, jelikož majiteli přísluší rozhodovati, je-li to v jeho prospěchu.

Ostatně nevylučuje se takovým spojením možnost, aby nemovitosti v jediné těleso knihovní spojené později se opět rozdělily. Je-li stranám, které mají vyjádřiti se o utvoření těles knihovních, nějakého návodu zapotřebí, podá ho jim řídící komise s ohledem na hospodářské poměry.

Se zásadou, že sloučení více nemovitostí v jedno těleso knihovní závislým má býti na vůli majitelově, shoduje se i to, že majiteli nikterak se nebrání, aby hospodářskou jednotku, kterou z více nemovitostí utvořiti hodlá, v knize pozemkové provedl i tenkráte, jsou-li tyto nemovitosti v několika obcích. To příčí se však zásadě dříve uvedené, že každý pozemek zanešen býti má v knize pozemkové té obce, v kteréž leží. Vůbec na prosto nelze se však tomu vyhnouti, poněvadž jest možno, že pozemek, jednotku fysickou tvořící, rozdělen jest hranicí dvou obcí, v kterémžto případě nemůže než do knihy pozemkové jedné obce vložen býti. Ostatně nezdá se, že by bylo s nebezpečím, připustiti tuto výminku i v jiných případech, protože vklad knihovní zapsati se má do knihy pozemkové té obce, která obsahuje hlavní část - z pravidla obecně již známou - a protože jest o to postaráno, aby i z těch knih pozemkových, ve kterých některá knihovní vložka schází, seznati se mohlo, kde jest tuto vložku hledati. Mimo to sluší uvážiti, že by se volnému prodeji nemovitosti neprospělo, kdyby následkem důsledného provádění zásady, že každá kniha pozemková obsahovati má veškeré pozemky jedné katastrálné obce, nařízeno býti mělo, že všecka do knih pozemkových již vložená tělesa knihovní, jichž pozemky leží ve více obcích katastrálných, rozdělená býti musí dle těchto obcí.

Účelem celého řízeni jest, aby se nabylo základů ku sdělání knihy pozemkové. Není-li tedy možno při vyšetřování poměrů právních dostatečně objasniti trvání některých tvrzených práv, anebo nastane-li mezi stranami nějaký spor, pak nemožno pracovati k tomu, aby nejasné neb sporné poměry platně se rozřešily, nýbrž dlužno ponechati tuto úlohu řízení reklamačnímu, dle zákona ze dne 25. července 1871, ř. z. čís. 96. Jelikož však nemovitosti, při kterých podobné obtíže se naskytují, za všech poměrů nutno vložiti do návrhu knihy pozemkové, a zůstává-li právo pochybným, nezbývá nic jiného, než aby poslední skutečná držebnost se vyšetřila a výsledek téhož vyšetření aby sloužil za základ výkonům úředním při dalším řízení. Ostatně jest patrno, že přesvědčení , kterého nabyl řídící komisse při vyšetřování poměru držebností, nemůže býti na újmu rozhodnutí soudnímu, kteréhož pořadem práva má se dosíci, a že strany, mají-li takové rozhodnutí za nutné, mohou u příslušného soudu zakročiti dle všeobecných ustanovení zákonitých, ač nevolí-li raději vyčkati řízení reklamačního, kteréž dle .zákona ze dne 25. července 1871, ř. z. čís. 96 provésti se má.

Tato vyšetřování v každé obci budou rozsáhlá a potrvají několik dnů. Z té příčiny, jakož i pro to, aby celá práce se urychlila, může se snadno státi, že jednotlivé, stranami později uvedené nesprávnosti při prvním výkonu úřadním zůstanou zatajeny, aneb že do zápisů vloudí se nedopatření neb podobné omyly. Bylo by pro strany, jakož i pro soudy příliš pracným, kdyby odstranění všech podobných nesprávností vyhraženo zůstalo řízení reklamačnímu, kteréž dle zákona ze dne 25. července 1871, ř. z. čís. 96 provésti se má.

Z téhož důvodu jest žádoucno, aby bylo možno vykonati opravu ještě dříve, než zřídí se knihovní vložky. Aby bylo snáze omyly objeviti, nařizuje se v návrhu, aby veškeré výsledky šetření, určené k zápisu do návrhu knihy pozemkové, vkládaly se do zvláštních listů - archů držebností. Do jednoho archu držebnosti lze vložiti veškerá jednomu a témuž majiteli patřící tělesa knihovní. Dá-li však se předvídati, že archů držebností upotřebiti lze jako vkladů knihovních - což dle § 31 jest dovoleno - pak mnoho práce uspoří se tím, zřídí-li se právě tolik archů držebností, mnoho-li vložek knihovních bude nutno později sdělati. Archy držebností mají - a sice z pravidla v úřadě obecním - vyloženy býti, aby v ně mohl každý nahlédnouti, i budiž vyhláškami a poučením o to postaráno, aby to vyložení vešlo ve všeobecnou známosť. Období opravy archů držebností dlužno považovati za pokračování řízení sdělavacího; je-li tedy za týmž účelem nějakého šetření potřebí, nechť provede se tímže způsobem jako prvotní šetření.

Další zárukou správnosti a zejmena souměrnosti výkonu jest okolnost, že předsedové soudních dvorů první instance mají zkoušeti spisy před zřízením knihovních vložek. Tato kontrola nemůže se však vztahovati na vyšetřování správnosti všech, v archu držebností obsažených vkladů a bude hlavně k tomu směřovati, aby předseda se přesvědčil, že postup výkonů byl celkem správným. Kdyby se při tom odkryly vady buď vlastním seznáním předsedovým nebo snad došlými stížnostmi, budiž k tomu hleděno, aby vady tyto se odstranily.

O sdělání vložky knihovní. Vložky knihovní sdělají se tím způsobem, že obsah archů držebností převede se na jednotlivé listy knihovních vložek. Dříve než tento převod u soudu knihovního se vykoná, musí se příslušný soud usnésti, zdaliž a v jakém rozměru použíti možno výminky, dle níž dovoleno jest více samostatných těles knihovních sloučiti v jednu knihovní vložku. Celý postup se značně zjednoduší, stane-li se toto usnešení již před sděláním archu držebností, aby totiž ve všech případech, v nichž s jistotou lze předpokládati, že oprava archu držebností se nevyskytne, arch držebnosti se mohl sdělati ve tvaru knihovní vložky a tím aby uspořil se převod archu držebnosti na knihovní vložky.

Velmi značné úspory práce docílí se mimo to v těch případech, v nichž výtahy knihovní, knihu hlavní zastupující, jsou takového rázu, že buď zcela aneb pokud se shodují s obsahem listu vlastnického neb listu závad, tak že lze jich použiti jako nových vložek knihovních aneb jednotlivých jejich listů. Ostatně bude lze materiál ku sdělání vložek knihovních hledati jen tenkráte výhradně ve výsledcích řízení zakládacího a zvláště v arších držebností, když jedná se o tělesa knihovní, do knihy pozemkové posud nevložená. Do vložek těles knihovních, v knihách posavadních již zapsaných, dlužno převésti stav knihovní, jak v těchto knihách jest zanešen. Z tohoto převodu, jímž zobraziti se má nynější stav, ale nikoli dějiny jeho vzniku, nutno dle povahy věci vyloučiti vklady již vymazané. Totéž možno učiniti i v příčině starých pohledávek knihovních, kteréž umořiti se mají, žádá-li za to dlužník, což provede se pak na jeho náklad. Tím postavení věřitele se nezhorší více, než jaké by bylo bývalo, kdyby se bylo zavedlo řízení amortisační, k němuž - jak předpokládáno - dlužník musí oprávněn býti. Naopak lze za to míti, že ten, kdož dle knihy pozemkové jeví se býti věřitelem oprávněným k obhájení svých případných práv mnohem bezpečněji může své nároky uhájiti následkem veřejnosti řízení dle zákona ze dne 25. července 1871, ř. z. čís. 96, než následkem provolacího listu o umoření. Na obhájení těchto práv nebude věřiteli ničehož více podniknouti než na ochranu proti opatření amortisačnímu, jelikož jednoduché oznámení požadavku dostati, aby právo zástavní a jeho přednost byly zachovány. Ostatně než převod se provede, bude potřebí zkoušeti posavadní vklady ještě i ve směru jiném. Bude totiž třeba vyšetřiti, je-li obsah vložky dle všeobecného zákona knihovního způsobilým, aby tvořil předmět nové knihy pozemkové. Vklady, činěné dle dřívějších zvyklostí jen za tím účelem, aby obsah některé listiny uveden byl ve všeobecnou známost, aniž měly nějaké právo věcné odůvodniti, nemají již tvořiti předmět knihy pozemkové. Opomene-li se těchto, pro stav právní zcela nedůležitých vkladů, nemůže se tím ve stavu knihovním pranic změniti. Již k vůli přehlednosti dlužno si toho přáti, aby při vkladech do knihy pozemkové vyvarováno bylo všem zbytečnostem. Nepřihlížeje však ani k tomu, také již z toho důvodu, aby všeobecného zákona knihovního používáno bylo správně a jistě, sluší hlavní váhu klásti na to, aby do knihy pozemkové nebylo nic přijato, co tam nepatří.

V příčině sloučení více nemovitostí v jediné těleso knihovní sluší ještě vytknouti, že sloučení to státi se může buď při sdělání knihy pozemkové a ještě před dnem, kdy kniha ta se otevře, anebo teprv když uplynula lhůta k odpovědím, určená pro práva zástavní. Mezitím co lhůta k opovědím trvá, nelze sloučení připustiti, ježto tím časem, kdy kniha pozemková se otevře, úřadně vyšetřovati nelze, pokud nové sloučení jest dovoleno, a jelikož teprv po uplynutí lhůty k opovědím dá se posouditi, jak pozemky jsou závazky obtíženy.

Doplňování neb znovu zřízení knih pozemkových. Výkony úřední, při zřízení knih pozemkových předepsané, jsou nezávislé na větším neb menším počtu vkladů knihovních, jež mají se zříditi. Tyto výkony nutno tedy co do hlavní věci i tenkráte předsevzíti, má-li býti kniha hlavní zcela neb částečně znovu zřízena neb otevřením nového vkladu doplněna. Také v těchto případech sluší zachovati se dle předpisů zákona o zřízení nových knih pozemkových.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

17.12.2014.
Digitalizace, textová úprava a poznámky: Lumír Nedvídek, 2014.