FRANTIŠEK NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna, Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek v roce 2014.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

III.
Stabilný katastr a jeho zařízení

(1817 - 1869)

§ 8
Cís. patent ze dne 23. prosince 1817

Neurovnané poměry rak. katastru trvaly dále až do r. 1817. Zejména válečný ruch evropský a války Napoleona I. byly příčinou, že otázce této nebyla věnována žádná větší pozornost. Teprv r. 1815 předložil císař František I. stávající dvorní komissi pro upravení daně pozemkové otázku, zda-li tak různé způsoby roztřídění daně. pozemkové, užívané na př. v Německu, ltalii atd., jsou stejně oprávněnými, a ne-li, dle jakých pravidel má se daň pozemková upraviti. 

O otázce této radila se komisse a navrhla roku 1816, aby daň pozemková rozdělena a vyměřena byla dle plochy a čistého výnosu pozemků. Vyslovila se pak komisse tato zároveň pro zhotovení přesných map celé říše, kterými by se plocha pozemků stanoviti dala a uvedla, že map těchto a měření celého mohlo by se s výhodou použiti i pro zhotovení map vojenských v zmenšeném měřítku. Návrh tento byl císařem schválen a komisse pro upravení daně pozemkové měla vejíti v úřadu s nejvyšším ubytovacím štábem vojenským (General - Quartiermeister-Stab). Ve společné schůzi, dne 25. ledna 1817 stanoveno bylo, že základ pro nové měření katastrálné tvořiti má trigonometrická síť řádu I. a II. pro nové vojenské mapy již položená a že síť tato má se doplniti podrobnou sítí trigonometrickou řádu III. tak, aby na 1 čtver. míli připadly tři body trigonometricky určené. Pro každý sekční list měly grafickou triangulací stanoveny býti nejméně tři body trigonometricky určené. Podrobné měření mělo provedeno býti v měřítku 1 : 2880, tak aby 1^□" rovnal se ploše 1 dol. rak. jitra. 

Na zkoušku provésti se měla 1 čtver. míle a dle zkušeností, nabytých při tomto měření, měla se sdělati instrukce pro tyto práce. Návrhy tyto došly schválení a k pokusnému měření přiděleni byli důstojníci. Ku měření tomu zvolena byla čtver. míle v Dol. Rakousích mezi Mödlingem a Brunnem a s triangulací započato v květnu r. 1817. Měření podrobné započalo v červnu a koncem listopadu bylo 7536 jiter hotovo. Výsledky tyto byly příčinou, že již dne 23. prosince. 1817 vydal císař František I. patent, v němž stanovena byla, pravidla nového katastru daně pozemkové. 

Patent ze dne 23. prosince 1817 uveden budiž v stručném obsahu: 

Co se týká stanovení výnosů pozemků stanoveno as následující:

Tím uvedeny jsou povšechné zásady nového roztřídění daně pozemkové dle uvedeného patentu z r. 1817, jakož i všeobecný základ a postup zhotovení map katastrálných. Jest patrno, že tím stal se značný pokrok ku modernímu roztřídění daně. Katastr tento měl tvořiti stálý a dokonalý seznam všech pozemků dani podrobených s udáním jich velikosti, polohy a čistého výnosu. Pro svou důkladnost a domněnku, že navždy bude moci sloužiti tomuto svému důležitému úkolu, nazván byl katastrem stabilným aneb katastrem stálým. 

Pro techniky zejména důležitým jest způsob, jakým zhotoveny byly nynější mapy katastrálné. Znalost tato jest nutnou, poněvadž v praktickém životě velmi často potřebuje technik mapu katastrálnou a tu musí znát způsob zhotovení a tím i vnitřní hodnotu tohoto elaborátu, aby znal, co na mapě hledati může a jak dalece se smí na mapu spolehnouti. Vše to obsahuje instrukce pro provádění měření katastrálného. 

Prvá instrukce "Katastral - Vermessungs - Instruktion" ze dne 28. března r. 1818 byla doplněna a znovu vydána dne 24. února r. 1824. Poslední vydání od plukovníka barona Pechmanna: "Instrukce pro měření katastráIné, nařízené patentem ze dne 23. prosince 1817 a ze dne 20. října 1849" vydáno bylo roku 1865 ve Vídni (Instruktion zur Ausführung der in Folge der Allerhöchsten Patente vom 23. December 1817 und vom 20. October 1849 angeordneten Katastral-Vermessung, Wien 1865.) 

K vůli snadnějšímu přehledu jest třeba rozděliti si celý material ve více skupin a pojednati pak o každé skupině zvlášť. Cís. patent ze dne 23. prosince 1817 a uvedená instrukce z r. 1865 vztahují se ku dvěma hlavním elaborátům katastrálným. Jsou to:

A. Mapy katastrálné.
B. Knihy pozemkové. 

Co se týče map katastrálných, tu třeba uvésti:

A. Mapa stabilného katastru.

a) Vědecký a všeobecný základ map katastrálných.

§ 9
Trigonometrická síť řádu I. II., a III.

Základem rakouského měření katastrálního jest trigonometrická síť po celém mocnářství položená, která provedena byla na základě čtyř měřených základen a to: 

Základny tyto měřeny byly s největší přesností latěmi 2° dlouhými, zvlášť k tomu účelu sestrojenými. Základnu u Víd. Nového města měřil již na rozkaz Marie Therezie jezuita Abbé Liesganig r. 1762, a jelikož. se zachovala až do této doby, bylo jí použito a měřena ještě jednou. Základny tyto tvořily východiště soustavy trojúhelníků a prvý základní trojúhelník byl vypočtěn z měřené základny a z měřených úhlů základního trojúhelníka. Astronomickým pozorováním určena byla zeměpisná poloha obou koncových bodů základny a její úhel azimuthálný. Pomocí pak úhlu azimuthálného základny určeny byly úhly azimuthálné obou stran.

K tomuto základnímu trojúhelníku připojeny byly nové body a síť trojúhelníková položena po celé říši. Síť tato byla mimo to orientována, jelikož výpočet souřadnic nových bodů trigonometrických proveden byl na základě azimuthálných úhlů stran daného aneb již vypočteného trojúhelníka. Celkem provedeny byly tři sítě trigonometrické a to:

1. Trigonometrická síť řádu I. skládá se z trojúhelníků, které přiléhají bud' přímo k měřeným základnám aneb ku stranám trojúhelníků přímo ze základny odvozených. Strany trojúhelníků mají délku 15-30 km. Body rádu I. tvoří základní síť trigonometrickou pro ostatní sítě trigonometrické. Triangulaci tuto prováděla triangulační kancelář c. k. gen. ubytovacího štábu (Triangulations-Bureau des k. k. General-Quartiermeisterstabes), založeného roku 1806 ve Vídni. Síť trigonometrická 1. řádu provedena byla podél Karpát do Sedmihrad a do Horní Italie. Při připojení na trigonometrickou síť Lombardie, kterou provedlo válečné depôt republiky cisalpinské, roku 1800 po vzoru francouzského "Depôt de la guerre" založené a pozdější ústav vojenský "lnstituto geografico militare", ve který roku 1814, když Lombardie a Benátsko připadlo k Rakousku, válečné depôt republiky cisalpinské proměněno bylo, přišlo se na značné odchylky a musilo býti s měřením trigonometrické sítě I. řádu znova r. 1839 započato. (Viz "Dějiny kartografie v mocnářství Rakouském" Mittheilungen des k. k. militaer.-geograf. lnstitutes I. ročník 1881, I. svazek.)

Provedeni této práce svěřeno bylo vojenskému geografickému ústavu ve Vídni. Roku 1839 byl totiž "lnstituto geografico militare" přeložen z Milána do Vídně a sloučen se stávajícím topografickým (založen r. 1806) a kartografickým (založen r. 1818) ústavem vojenským pod názvem "C. k. vojenský zeměpisný ústav" (Viz "Zeitschrift für Vermessungskunde"; ročník 1887, svazek XVI. sešit 15).

Práce tyto ukončeny byly roku 1860. V trigonometrickou síť řádu I. pojaty byly hlavní hvězdárny mocnářství rakouského a síť připojena byla na trigonometrické sítě sousedních států. Rovněž provedl voj. geografický ústav měření a vypočtení trigonometrické sítě řádu II. a III. na základě staré, do r. 1839 ukončené triangulace a částečně též na základě nové opravené trigonometrické sítě řádu 1.

2. Trigonometrická síť řádu druhého připojovala se ku trigonometrické síti řádu prvého a za vrcholy trojúhelníků zvoleny byly takové body, které poskytovaly veliký rozhled a visurami se snadno mezi sebou a s body trigonometrickými řádu I. spojiti daly. Délka stran trojúhelníků obnášela 9-15 km.

3. Trigonometrická síť řádu třetího odvozena byla z trigonometrické sítě řádu II., a délky stran obnášely 4-9 Km.

Body Trigonometrické této sítě voleny byly tak, aby na každou čtver. rak. míli (5754,6 Ha.) připadly tři body trigonometricky určené, ze kterých by se grafická triangulace pro měření podrobné snadno provésti dala. Z těchto tří bodů na 1^□ míli musel se alespoň jeden dáti použiti jako stanovisko, ze kterého druhé dva body byly viditelnými. V tuto síť pojaty byly zejména kostelní věže a vysoké, okolí dominující předměty.

Poněvadž trigonometrické sítě obsahují sférické trojúhelníky, byly tyto redukovány na rovinné, a aby se nemusel bráti zřetel na sférickou podobu zeměkoule a sploštění její, počítány souřadnice vzhledem ku více soustavám pravoúhelných os. Za středy těchto soustav, z uvedených důvodů nepříliš rozsáhlých, zvoleny byly vhodné body trigonometrické v jednotlivých zemích. Síť trigonometrická uvedena byla mimo to v souhlas s geografickou sítí. Body trigonometrické označeny jsou ve skutečnosti tesanými kameny s písmenami K. V. (Katastral-Vermessung) a křížkem +, jehož střed značí onen bod trigonometrický.

§ 10
Čtvercová síť map katastrálných, rozdělení a označení listů sekčních a triangulačních

Aby se souřadnice trigonometrických bodu snadno přenášeti daly do listů sekčních a triangulačních, použito bylo soustavy pravoúhelných souřadnic, vzhledem ku osám, které procházely středem některé soustavy. Středem tímto procházející poledník (meridian) tvoří osu úseček (X) a rovnoběžník (perpendikel) osu Y. Poněvadž tímto použitím více středův a soustav pravoúhelných os rozdělena byla celá říše na více obvodův o malém poměrně rozsahu plošném může se zanedbati redukce sférických trojúhelníků na rovinné a poledník jakož i rovnoběžník, jdoucí středem soustavy, mohou se považovati za přímky, na sobě kolmo stojící. Pro naší polovinu mocnářství zavedeno bylo 7 takových středův a soustav souřadnic. 

V následující tabulce uvedeny jsou středy a soustavy pravoúhelných souřadnic, platící pro země koruny České.

Výpočet souřadnic trigonometrických bodův, vzhledem k uvedeným soustavám pravoúhelných souřadnic, provedl se bez ohledu na poloměr zakřivení zeměkoule, tak jak to z rovinné trigonometrie známo jest. Jest to zpravidla řešení trojúhelníka, v němž známe souřadnice jednoho bodu a úhel azimuthálný aneb souřadnice dvou bodů a vnitřní úhly, které měřeny byly theodolitem. Mají se stanoviti souřadnice třetího aneb dvou ostatních bodů, Podle poměrů terrainu vyskytne se též úloha Pothenotova a někdy i Hansenův problém. 

Co se týče úhlů směru (azimuthálných) a smyslů jejich, tu počítají se úhly od jihu přes západ k severu a k východu od 0-360°, tak jak se toho v astronomii a v geodésii vyšší vůbec užívá. Podle toho budou míti i souřadnice znamení (+) aneb (-). Je-li na př. (viz obr. 1.) JS poledník (meridian) osa X, ZV rovnoběžník osa Y, tu bod A1 má x1 (+) a y1 (+) Bod A2 má x2 (-) a y2 (-). Azimuth strany OA 1 = ω1 Azimuth strany OA2 = ω2 Jsou tedy souřadnice x a y ve quadrantu JZ obě (+) a ve quadrantu SV obě (-). V quadrantu ZS jest y ( +) a x (-); v quadrantu VJ jest x ( +) a y (-).  Body trigonometrické řádu III. vynesly se na list triangulační v měřítku 1" = 200°.

Obr. 1

Rozdělení jednotlivých zemí na sekce provedeno bylo následovně: K hlavnímu poledníku a rovnoběžníku, procházejícím středem soustavy, vedeny jsou ve vzdálenosti 1 míle = 4000° = 7585,9 m přímky rovnoběžné, čím povstala síť čtverečných mílí, Tato síť čtverečných mílí tvoří základ pro další dělení na jednotlivé sekce. Vedením rovnoběžek povstanou ve směru Z a V od hlavního meridianu počínaje sloupce (Colonne), které dle polohy své k hlavnímu poledníku označí se "sloupec východní nebo západní" (Westliche-, Östliche-Colonne). Vedením rovnoběžek ku rovnoběžníku hlavnímu (Perpendikel) povstanou směrem J a S vrstvy (Schichte) a vrstva nejsevernější označena jest arabskou jedničkou. Ostatní vrstvy označí se postupně směrem SJ arabskými číslicemi.

Sloupce označeny jsou římskými číslicemi, a to jak východní tak i západní, počínaje jedničkou (I.) od hlavního poledníku. Označení čtverečné míle vyplývá z toho samo sebou. Na př. čtverečná míle s bodem A₁ (viz obr. 2.) bude označena 

Obr. 2

Každá čtver. míle tvoří jeden list triangulační a jest rozdělena ve směru VZ, na 4 díly, označené postupně písmenami a, b, c, d ; ve směru JS na 5 dílův, označených písmenami e, f, g, h, i. 

Rozdělena jest tedy celkem na 20 díIův a tento jeden díl zobrazen jest na 1 listě mapy katastrálné a tvoří list sekční. 

Jeho rozměry jsou: 1000° = 1896,484 m a 800° = 1517,187 m. Vznikne tím 20 obdélníkův, jejichž poloha dá se uvedenými písmenami přesně udati. Na př. bod C nachází se na listu mapy katastrálné, který má vzhledem k soustavě os pravoúhelných polohu, která se dá označiti písmenami: Z. S. II. 2. Sekce bg. (W. C. II. 2. Set. bg.) Označení toto udává, že onen list mapy nachází se směrem na západ od hlavního meridianu vzdálen o:

1 míli + 1000° = 5000°

a od hlavního rovnoběžníku, kterého vrstva je známa (viz tab. 1.) na př. zde (6, 7) ve vzdálenosti

4 × 1 míle + 2 × 800° = 16.000 + 1.600 = 17.600°.

Tyto dvě, hodnoty udávají souřadnice rohu VJ listu mapy katastrálné, a jest tedy x = (-) 17.600°; y = + 5000°. 

Podobně pro sekční list, kde nachází se bod D, bylo by označení (V S IV. 2., Skc. c h) a roh JZ bude míti dle toho souřadnice

- y = 4 × 4000° + 800° = 16.800°
- x = 3 × 4000° + 1000° = 13.000°

Není ale potřeba celé tyto řady čísel psáti, chceme-li označiti a napsati souřadnice bodu (C a D vzhledem ku soustavě os jdoucí bodem O. Tu považujeme pro list onen za počátek souřadnic roh nejblíže položený středu soustavy O. Jeho souřadnice vzhledem ku O udáme jako dříve a připíšeme na př. jen D (x = - 427,25° y = - 675,4°), tak že souřadnice bodů C a D vzhledem ku středu O mají označení:

Vidíme z toho, že máme-li mapu katastrálnou, můžeme stanoviti přesně polohu zeměpisnou každého bodu jejího, předpokládajíce, že dána jest zeměpisná poloha středu O. Vidíme z uvedeného dále, že netvoří mapa katastrálná některé obce celek samostatný beze vší souvislosti s ostatními, nýbrž že všechny listy mapy katastrálné dají se vsunout do uvedeného zde rozdělení, tak že každý list mapy té má svou pevnou a určitou polohu v této síti. Poloha tato označuje se na každém listu mapy katastrální v pravo nahoře způsobem naznačeným. 

Nutno ještě udati rozměry jednotlivých sekčních obdélníků co do plochy a délky stran a tím již zde upotřebené hodnoty vysvětliti. Ve směru VZ rozdělili jsme 1 míli = 4000° na 4 díly, jest tedy délka pro jeden list mapy 4000° : 4 = 1000° ve skutečnosti; ve směru SJ rozdělili jsme 1míli na 5 dílů, tedy díl po 800°. Plochu pak rovnou 1^□ míli rozdělili jsme na 20 obdélníků, tedy plocha jednoho bude míti rozsah 800.000 ^□° = 500 jiter, počítáme-li 1 jitro = 1600^□°. (Viz obr. 3.) 

Má tedy sekční obdélník odpovídající 1/20 čtver. míle rozměry ve skutečnosti 1000° : 800° a plochu = 500 jiter. Abychom mohli rozměry tyto vhodně zobraziti, jakož i délky na 1/100 přesně nanésti a s ohledem na duodecimální dělení staré míry sáhové na 6', stopy na 12", zvoleno za měřítko zmenšení 1" = 40° čili 1 : 2880, kteréžto číslo umocněním 12 a zdvojnásobením odvoditi se dá. V měřítku tom dá se ještě 1/10° odpíchnouti a plocha 500 jiter pohodlně zobraziti a jelikož 1□" v tomto měřítku = 1 jitru, ulehčí se výpočet plochy značně. Aby seschnutí papíru dalo se stanoviti, nanese se po obvodě obdélníku 25 a 20 palcův a narýsuje se při dohotovení mapy na list měřítko transversálné. Tomuto poměru zmenšení odpovídá formát listu mapy katastrální 1000° ... 25" a 800° ... 20" a jsou tedy jeho rozměry 25"/20". Rozměry tyto a skutečná délka uvedeny jsou v obr. 3

Obr. 3

Má tedy sekční obdélník odpovídající 1/20 čtver. míle rozměry ve skutečnosti 1000° : 800° a plochu = 500 jiter. Abychom mohli rozměry tyto vhodně zobraziti, jakož i délky na 1/100 přesně nanésti a s ohledem na duodecimální dělení staré míry sáhové na 6', stopy na 12", zvoleno za měřítko zmenšení 1" = 40° čili 1 : 2880, kteréžto číslo umocněním 12 a zdvojnásobením odvoditi se dá. V měřítku tom dá se ještě 1/10° odpíchnouti a plocha 500 jiter pohodlně zobraziti a jelikož 1^□" v tomto měřítku = 1 jitru, ulehčí se výpočet plochy značně. Aby seschnutí papíru dalo se stanoviti, nanese se po obvodě obdélníku 25 a 20 palcův a narýsuje se při dohotovení mapy na list měřítko transversálné. Tomuto poměru zmenšení odpovídá formát listu mapy katastrální 1000° ... 25" a 800° ... 20" a jsou tedy jeho rozměry 25"/20". Rozměry tyto a skutečná délka uvedeny jsou v obr. 3.

§ 11
Grafická triangulace sítě řádu čtvrtého

Grafickou triangulací měly se pro každý sekční list stanoviti nejméně tři body trigonometrické. Základem pro tuto grafickou triangulaci byla trigonometrická síť řádu III., kde na každou čtver. míli aneb jeden list triangulační stanoveny býti měly tři trigonometrické body řádu III. Postup při grafickém triangulování byl as následující: Geometr, jemuž provedení trigonometrické sítě řádu III. pro jednu čtver. míli svěřeno bylo, musel stanoviti pro každý sekční list nejméně 3 body trigonometrické řádu IV., z nichž nejméně jeden musel se dáti použiti za stanovisko. Vlastnímu měření předcházelo vytyčení sítě a zhotovení triangulační skizzy o měřítku 1" = 400°. Při vytyčování a volbě nových trigonometrických bodů řádu IV. aneb bodů grafických musel, vedle uvedeného, geometr bráti hlavní zřetel ku trigonometrickým bodům sousední čtver. míle a voliti nové body tak, aby se dobře a ostře stanoviti daly. Body ty voliti se měly na mezích, pastvinách a vůbec tam, kde se poškození signálů očekávati nemuselo. Zvolené body opatřeny byly signály, které skládaly se z tyček 11-16' vysokých a na hoře opatřeny byly dvěma křížem přibitými prkénky, vápnem natřenými. Zastrčeny byly do dřevěné objímky, která byla do země zapuštěna a proti snadnému vytažení dvěma příčnými rameny chráněná. Tyče byly mimo to vystuženy opěrami a obloženy kamením. 

Vedle těchto bodů, kterých použiti se mohlo jako stanoviska, pojaty byly v tuto trigonometrickou síť i jiné body stálé, které dominovaly celému okolí a tím se dobře hodily pro orientaci stolu. Byly to na př. věže, kaple, štíty domovní, komíny a štíhlé stromy. Na stromy upevnily se zvláštní signály z latí 4 - 5° dlouhých, tak aby ⅓ nad strom vyčnívaly. Ku stromu byly pak provazy aneb vrbovím přivázány. Po vytyčení sítě přikročil geometr ku zhotovení náčrtku triangulační sítě. 

V měřítku 1" = 400° vynesl si dané trigonometrické body na měřický stolek, rozdělil čtverec rozměrů 10" na délku na 4 a na výšku na 5 dílů a zobrazil si tím způsobem jeden list triangulační, rozdělený na 20 sekcí. Polohu nových trigonometrických bodů řádu IV. a bodů fixních stanovil protínáním na zpět aneb ku předu malým dioptrem, při čemž stůl orientoval dle vynošených bodů trigonometrických řádu III. anebo bussolou. Poloha bodů stanovena byla jen přibližně. Přece ale seznati mohl, jakým způsobem budou nově zvolené trigonometrické body v sekčních listech rozloženy a mohl případné změny a doplnění sítě provésti. V této skizze byly jednotlivé body trigonometrické řádu IV. číslovány a rovněž byly označeny ony visury a rayony, kterými poloha nových bodů dá se nejpřesněji stanoviti. Stanovených bodů trigonometrických řádu IV. a bodu stálých použil pak geometr ku zhotovení náčrtku hranic obecních, okresních, zemských a po případě říšských, které zhotovil jako pouhé croquis. Náčrtků těch použito bylo později při popisu těchto hranic. Jelikož bylo nutno pro připojení map dvou sousedních obcí, aby hranice společná se shodovala na obou mapách volena byla podél hranice řada trigonometrických bodů, společných pro obě obce. Poloha signálů se topograficky popsala a signály odevzdaly se obcím k udržování. Průseky v lesích dovoleno bylo dělati jen v nejnutnějších případech a to v přítomnosti majitele aneb jeho zástupce. Stromy ovocné poškozovati bylo naprosto zakázáno. 

Ku přesnému stanovení polohy vytyčených bodů trigonometrických řádu IV. a fixních vynesl si geometr vynášecím přístrojem na papír, napnutý na skleněné desce, v měřítku 1" = 200° list triangulační a rozdělil ho na 20 obdélníkův, odpovídajícím sekčním listům mapy. Po té vynesl body trigonometrické řádu III. dle udaných souřadnic a orientační rayony na trigonometrické body řádu III. sousedních čtver. mílí s největší přesností. Rayony a přímky vedl ostrou jehlou, v násadce tak upevněnou, že nemohla se ohybati. Když vynošeny byly dané body trigonometrické a rayony orientační měl se geometr přesvědčiti, jak dalece shodují se se skutečností. Z té příčiny postavil měřický stůl na daný. trigonometrický bod, orientoval a centroval jej a zkoušel, zda ostře souhlasí vynešené rayony s visurami na příslušné trigonometrické body. Bylo-li tomu tak, mohl teprv přikročiti ku dalšímu triangulování. Ze stanoviska tohoto zaměřil a vedl pak jemně a ostře rayony na všechny viditelné grafické body. Rayon označil se číslem nového bodu a indexem vztahujícím se ku stanovisku. Protínáním ku předu a zřídka jen do zadu stanovil si v průseku dvou rayonů polohu nového bodu na listu triangulačním. Z pravidla měl z každého trigonometrického bodu zaměřiti na všechny viditelné body trigonometrické a kontrolovati takto každý bod průseky více rayonů, z různých stanovisek vedených. Průseky měly býti určité a ostré. V lesnatých krajinách, kde grafická triangulace potkávala se s obtížemi, mohla se poloha některých bodů grafických určiti jen jedinou visurou a délkou příslušné vzdálenosti bodu nového od stanoviska, která nanesla se v měřítku listu triangulačního, na příslušný rayon. 

Kontrola bodů trigonometrických řádu IV. provedla se výpočtem délky stran trojúhelníka z příslušné úsečky a pořadnice z listu odpíchnutím a odečtením na měřítku stanovené. Souhlasila-li vynesená strana s výpočtenou aneb byly-li difference max. desetiny sáhů, mohla se celá síť považovati za správnou. Délky úseček a pořadnic jakož i vypočtené délky stran zaneseny byly do zvláštního protokolu. Při úsečkách a pořadnicích stanovily se též doplňky délky ke druhému rámu sekčnímu a součet obou částí musel se rovnati 800° aneb 1000°. Tím způsobem stanoveny byly číselné hodnoty souřadnic jednotlivých bodů grafických a na základě těchto hodnot vyneseny byly body trigonometrické řádu IV. do jednotlivých listů sekčních.

Body společné se sousední čtver. mílí mohly differovati jen o desetiny sáhu. Difference se rozdělila a opravila směrem k vnitřní části čtver. míle, Po ukončeném výpočtu a vyrovnáni přikročilo se k provedení listu triangulačního. Body trigonometrické řádu III. označeny byly a body grafické . Trojúhelníky a hranice sekčních listů vytáhly se jemně tuší. Strany Strany trojúhelníků, ve kterých visura byla nemožnou, se vyčárkovaly. Poloha osad a směr hranic vyznačeny byly jen tužkou. Nápis listu triangulačního obsahoval jméno země, jméno okresního a berního úřadu a jména osad. Dodatečné grafické triangulování, v měřítku 1" = 80°, provádělo se jen výminečně, jednalo-li se o opravení chyb v triangulaci samé aneb o stanovení většího počtu bodů pevných a grafických pro jednotlivé sekční listy. Vztahovati se mohlo jen na 4 sekční listy a povolen byl jeden den na vytyčení a druhý den na zaměření čili na vlastní triangulování.

§ 12
Pojem katastrálné obce, popis obecních hranic a vymezníkování pozemků

Za obec katastrálnou nutno považovati každou osadu, která v katastru josefinském co taková uvedena jest, a osady, jejichž obvod tvoří uzavřený celek, spravovaný ve věcech veřejných starostou zvoleným majitely. Vyhovovalo-li podmínkám těmto více osad, dosud v jednu obec sloučených, měly se rozděliti v katastru stabilném ve více samostatných obcí katastrálných. Pro každou obec katastrálnou zhotovila se mapa katastrálná a samostatný popis obecních hranic. Tak zv. enklávy, t. j. pozemky jedné obce zasahující hluboko do obvodu sousední obce, připojily se k této, za příčinou urychlení prací měřických. Podobné připojení pozemků ku druhé obci povoleno bylo dále v následujících případech:

a) Nemá-li sousedící samostatná obec aneb osada přes 500 jiter pozemků (netvoří-li plocha pozemků obce v měřítku 1'' = 40° jeden list mapy katastrálné). 

b) Když pozemky jedné obce tvoří dlouhý pruh, táhnoucí se podél hranic pozemků obce větší aneb jsou-li pozemky obce prvé úplně obklopeny pozemky obce druhé.

V těchto případech pojaty byly uvedené pozemky do mapy katastrálné sousední obce pod názvem "enklavy", ač ony obce zůstaly samostatnými a obdržely samostatné mapy katastrálné a jiné operaty katastrálné.

Úplné sloučení dvou sousedních obcí nastalo v tom případě, neměla-li osada výměry 250 jiter aneb byly-li pozemky obou osad tak smíchány, že se v samostatné a uzavřené celky rozděliti nedaly. Sloučením obou obcí pozemky se arrondovaly a přivtělená osada neobdržela samostatnou mapu katastrálnou.

Návrhy v té příčině podávala popisující komisse a rozhodovalo o nich okresní hejtmanství a po případě zemské finanční ředitelství dle předložené zprávy průvodní a příslušné skizzy. Rovněž i rozsáhlé komplexy lesů přiděleny byly sousedním obcím, aby se území obce arrondovalo a měření urychlilo. Okolnost tato byla v novější době příčinou četných žádostí na zemský sněm, aby komplexy městských lesů vyloučeny byly z katastru venkovských obcí, poněvadž města platiti musela tam místní obecní přirážky. 

Co se týče popisu obecních hranic, stanoveno bylo, že provésti se má po skončené grafické triangulaci a nejméně rok před měřením podrobným. Současně nařízeno bylo, aby hranice obecní byly vymezníkovány, t. j. osazeny kameny, tam kde hranice se lomí aneb, je-li přímá, ve vzdálenosti 100° od sebe. Výminku činily ovšem hranice přirozené, jako na př. potoky, řeky a horské hřbety. V lesích měly prosekány býti se svolením majitelů podél hranic průseky 1° široké. Obce byly zpraveny o popisu hranic obecních okresním hejtmanstvím a udán den, kdy komisse započíti měla s pracemi spojenými s popisem hranic. Napřed sdělán byl t. zv. prozatímný aneb předběžný popis obecních hranic. V popisu předběžném uvedeny byly veškeré pevné body hranic (mezníky), a byla-li hranice spornou, popsány hranice tak, jak je strany udávaly. Geometr zhotovil na listu triangulačním náčrtek obecních hranic a čísloval v něm mezníky. O celém jednání sepsán byl zvláštní protokol, který obsahoval: topografický popis mezníků, jméno majitele pozemku, na kterém mezník jest zasazen, úhel směru na příští mezník měřený bussolou a vzdálenost sousedních mezníků udanou počtem kroků. Ku komissi pozváni byli mimo starostu dva občané, kteří znali hranice obecní. Mimo to použilo se v případě nejistoty i stávajících listin. 

Jako příklad uveden zde budiž předběžný popis hranic katastrálné obce města Písku, panství píseckého, kraje prachatického, sepsaný komissí dne 6. července 1830.

"Katastrálná obec města Písku sousedí s obcemi panství Vorlického Nové Sedlo a Svatonice, s obcemi panství Drhovelského Vrcovice a Topělec, s obcí panství Protivínského Nepozdřice a s obcemi panství píseckého Hradiště, Smrkovice, Semice a Paseky. Začátkem popisu hranic jest trojnásobný mezník obec města Písku, Pasek a Nového Sedla u lesa Matěje Luska z Nového Sedla a u lesa panství píseckého v obci Paseky zv. "Stružka". Kámen ten označen jest směrem k Písku nápisem "Pi No 3", směrem k obci Paseky "Pa No  2" a směrem k Novému Sedlu "N No 24". Hranice obce Nového SedIa. Od tohoto kamene táhne se hranice podél nejbližší strany příkopu na levo od polí panství píseckého a na pravo od rustikálných lesů a pozemků obce Nového Sedla, 260 kroků přes dva staré a křížkem označené mezníky, směrem severozápadním k lesní cestě a mezníku na hranici louky dominikalisty Jana Haška a louky Matěje Hrubce z Nového Sedla, který označen jest písmenami . Od bodu toho jde hranice po mezi obou luk v úhlu tupém na západ přes 7 kamenů, křížkem označených, 365 kroků až k severozápadnímu rohu zahrady dominikalisty Jana Haška ku kamenu označenému . Odtud jde hranice po levé straně cesty z Nového do Starého Sedla směrem západním, podél dominikálných pozemků obce Nové Sedlo a stoupá podél zahradní zdi 226 kroků až ku kamenu u zahrady píseckého dominikalisty Jana Haška a Matěje Hrubce z Nového Sedla. Kámen ten vyznačuje spornou hranici mezi oběma majitely. Novosedlecký kontribuent Matěj Hrubec udává, že původní hranice šla pět kroků odtud směrem jižním a že onen kus pozemku, 5 kroků široký a 86 kroků dlouhý, byl mu postoupen před 10 lety od obce král. města Písku za dvě fůry sena a hnoje. Strana druhá popřela udání toto, a bod onen zanáší se jako sporný ..."

Podobným způsobem popsány byly hranice kolem a popis skončen opět u mezníku počátečného. Protokol podepsán byl od zástupců všech sousedních obcí a panství. 

Po vyrovnání sporů o hranici sdělán byl po ukončení měření podrobného přesný popis hranic obecních, který tvoří podnes pramen velmi důležitý při sporech o hranici dvou obcí aneb při sporu o hranice pozemku, podél obecních hranic položeného. Uveden budiž zde příklad definitivného popisu hranic téže obce z r. 1837.

Definitivné popsání hranic obce města Písku. "Území obec města Písku má délku ve směru východ-západ 3830,0 sáhů a od severu k jihu šířku 2900,0 sáhů. Na severu sousedí s obcí Topělec, Vrcovice, Svatonice a Nové Sedlo, na východ s obcí Paseky a Semice, na jih se Semicemi a západně s obcí Hradiště, Nepozdřice a Mladotice. Počátek hranic tvoří trojnásobný· mezník, jako společný bod obce Paseky, Nové Sedlo a Písek, který na kraji lesa Matěje Luska z Nového Sedla a pole obce Písecké zasazen a písmeny "Pi 3, N 24, Pa 2" označen jest.  Hranice mezi Pískem a obcí Nové Sedlo. Od tohoto mezníku jde hranice podél příkopu u lesa, směrem severozápadním mezi polem obce písecké a lesem Matěje Luska z Nového Sedla přes tři staré a křížkem označené kameny až k rohu luk Josefa Haška z Nového Sedla a Matěje Hrubce ze Starého Sedla ku mezníku, označenému . Vzdálenost k prvému kamenu s křížkem obnáší 36,5 sáhů. Od tohoto ku druhému 33,6° a ku třetímu 17,0°. Od posledního ku mezníku 20,8 sáhů. Odtud jde hranice na, levo od polí a na pravo od lesa přes  4 křížkem označené kameny, směrem severním ku mezníků , který v rohu louky Josefa Haška z Nového Sedla a Matěje Hrubce ze Starého Sedla usazen jest. Vzdálenost k 1. kamenu s křížkem obnáší 30,6 sáhů k 2. " " " 12,1 " k 3. 10,1 " k 4. 73,0 " k 5. označenému 31,5 " Odtud lomí se hranice pod úhlem 100° směrem jižním a jde po levé straně polní cesty, přes obyčejný kámen u cesty z Nového Sedla do Písku vedoucí 46,2 sáhů ... "

Popis hranic končí u bodu počátečného a podepsán jest geometrem. 

Po ukončeném předběžném popisu hranic obecních vyzváni byli majitelé pozemků jednotlivých obcí, aby dali stávající mezníky opraviti aneb nové osaditi a aby hranice pozemků po vzájemné shodě sousedů byly takto viditelným způsobem stanoveny. Místo kamenů mohlo. býti použito k vyznačení hranice dvou pozemků příkopů 1' hlubokých a 2' dlouhých, dřevěných kolíků aneb hromádky kamenů, v oněch místech, kde nebyla hranice přirozenou t. j. udána tokem potoka neb řeky. V lesích měly se prosekati průseky ½ sáhu široké, aby se tam postaviti dal měřický stůl. Obecní majetek vymezil obecní výbor za přítomnosti sousedů. Při tom platila zásada, že za majitele považuje se ten, kdo má ve skutečném držení pozemek, bez ohledu na jeho právní poměry k jiným osobám. Čtrnáct dnů před započetím podrobného měření měly býti práce tyto ukončeny. Berní úřad sdělal pro měření podrobné abecední seznamy všech držitelů pozemků v jedné obci s udáním bytů držitelův. Pozemky najmuté od majitelů zapsány byly, jak se samo sebou rozumí, majitelům a ne nájemcům. Náležel-li pozemek více majitelům, tu zanešeni byli všichni jako spolumajitelé dle pořadu abecedního a dle bydliště svého v jednotlivých obcích. Při pozemcích sporných vepsána poznámka "Ve sporu". 

O výkazech těchto a jich správnosti měl se přesvědčiti geometr za pobytu svého v obci. 

§ 13
Pozemky daním podrobené a od daní osvobozené

Katastr stabilný rozeznával dva hlavní druhy půdy a pozemků. Byly to pozemky dani podrobené a pozemky od daně osvobozené, rozdělené dle majitelů, kultury aneb jiných značek v parcely.

K pozemkům prvým počítána byla půda plodná a t. zv. parifikáty čili pozemky, kterých se k jiným účelům nežli k polnímu hospodářství používá a které dani též podrobené býti měly. Pozemky od daně osvobozené tvořila půda neplodná, která žádného užitku nenesla. Instrukcí z r. 1824 a 1865 stanovena byla určitá pravidla pro zařadění pozemku do některé z uvedených tříd při měření podrobném. Rozhodoval vedle toho i druh kultury pozemku, která v mapě vyznačena býti musela, jelikož na různé kultuře závislým jest čistý výnos pozemku a tím i výše daně pozemkové.

Rozeznávají se v celku následující hlavní druhy půdy plodné, které na mapě katastrálné zvláštním způsobem označeny býti měly:

K parifikátům počítaly se následující pozemky :

K pozemkům od daně osvobozeným počítána byla v prvé řadě půda neplodná jako: Holé skály, horské morény, písčiny, ledovce, sněžná pole v horách, kosodřevinou porostlé horské svahy, lomy štěrkové a místa, kde vybírá se písek.

Mimo to počítány sem byly též:

§ 14
Parcely pozemkové a stavebné. Tvoření parcel.

Parcelou nazýváme viditelně ohraničenou část půdy, která liší se od sousedních kulturou aneb vlastnictvím. Parcely, na nichž zbudována jsou stavení, jsou parcely stavebné. Všechny ostatní počítáme mezi parcely pozemkové. Parcely pozemkové mají na mapách katastrálných čísla červená (rumělkou); parcely stavebné čísla černá (tuší). Účelem měření katastrálného bylo, aby veškeré druhy půdy, byly na mapě jako samostatné parcely zobrazeny. Leč bylo nutným tuto všeobecnou zásadu vymeziti na nejmenší výměru parcely, která v měřítku 40° = 1" dala se ještě zřetelně na mapě zobraziti. Z té příčiny stanovila instrukce z r. 1865., která po dnes v platnosti jest, následující: 

Sousedí-li parcela malé výměry s větší parcelou téhož majitele, mohou se obě sloučiti v parcelu jednu, třebas by měly různé kultury, když parcela menší nedosahuje určité minimálné výměry, totiž u zahrad, vinic a půdy neplodné 100^□°, u ostatních druhů pozemkův a parifikátův 400^□° (Instrukce pro provedení prací měřických ve smyslu zákona z r. 1869 "O upravení daně pozemkové" nemá více udanou minimálnou výměru a dle § 4 nemá přihlížeti ku kulturám, týkají-li se území menšího 25^□°). Vždy ale sloučiti se má taková parcela s parcelou stejné jakosti a stejné výnosnosti. Jestliže na př. měla by se sloučiti vinice aneb chmelnice menší 100^□° se sousedním lesem aneb půdou neplodnou téhož majitele, musí zůstati vinice aneb chmelnice samostatnou parcelou a musí se samostatně v mapě zobraziti. 

Pokud sloučením dvou parcel nedosáhne se uvedené minimálné výměry, možno sloučiti i více parcel stejné výnosnosti v jeden celek. Celek obdrží značku kultury dle parcely, která má největší výměru. Podobným způsobem sloučí se strže vodní, příkopy a meze, nedosahují-li minimálné výměry s parcelou sousední téhož majitele. 

Humna čili pozemky intravilláné tvoří dle zákona urbarialného s přiléhajícím pozemkem téhož majitele jen jedinou parcelu. Hranice obou se vytečkují. Přiléhají-li k sobě pozemky téhož majitele a třebas i téže kultury, jsou-li však rozděleny plotem nebo zdí, tvoří vždy jednotlivé a samostatné parcely. Jsou-li pozemky téhož majitele a stejné kultury rozděleny veřejnými cestami, potokem aneb řekou aneb nějakou přirozenou hranicí vůbec, tvoří rovněž tyto části, pokud dosahují uvedené minimálné výměry, vždy samostatné parcely. Pozemky na úbočích a velkém svahu, kde půda jest terasovitě upravená, tvoří naopak jen jedinou parcelu. Meze, které označují hranici dvou sousedních pozemků, pokud nedosahují výměry 400° čtver., sloučí se se sousední parcelou téhož majitele. Velké sady a obory, obsahující pole, lesy a louky, rozdělí se dle těchto kultur na více samostatných parcel. Jednotlivá oddělení lesů dle stáří, lesní paseky a p. netvoří samostatné parcely. (Dle instrukce z r. 1818. tvořila lesní oddělení u velkých lesů dle stáří stromů zvláštní oddíly parcely, které označovaly se zlomky 471/a, 471/b, 471/c, 471/d, tedy na př. les schopný ku kácení 471/a, les prostřední 471/b, les s dřívím tyčkovým 471/c a 4714/d lesy porostlé mlázím).

Cesty soukromé, přes 4° široké, označí se na mapě jako pastviny a uprostřed se vytečkuje směr a šířka používané cesty; dosahuje-li minimálné výměry 400^□°, tvoří pak samostatnou parcelu. Celé území železnice, definitivně vymezníkované, tvoří v jedné katastrálně obci jen jednu parcelu. Obytná stavení na území tom se zvláště číslují a koruna dráhy ve své šířce se dle směru vytečkuje. Pozemky v území železničním od zřízenců užívané nesmí se jako samostatné parcely vyloučiti (ministerské nařízení ze dne 17. dubna 1872 č. 5105). 

Plocha pozemků, náležejících ku hospodářství, tedy dvůr, budovy hospodářské a mlaty tvoří jedinou parcelu stavebnou. Budovy mají se v ní zvlášť vyznačiti. Za obytné stavení považovati se musí stále budovy, které obsahují nábytek, třebas by se jich k jiným účelům používalo (vinné sklepy). Mají-Ii dva sousední domy téhož majitele různá popisná čísla, tvoří jich dvory s přiléhajícími hospodářskými budovami dvě samostatné parcely stavebné. Totéž platí o domech se společným krovem, náleží-li obě poloviny různým majitelům. 

Dle nařízení min. financí, ze dne 25. září 1871 č. 29.583. mají se zahrádky, obklíčené územím daně prostým, obyčejně v průčelí domů ležící, zvláště vyměřiti, mají-li i výměru menší 25^□°, jestliže se v měřítku mapy správně a zřetelně dají zobraziti. 

Sporná území tvoří vždy samostatné parcely. 

Břehy, které se k zemědělství použiti nedají, tvoří s potokem, řekou, rybníkem jen jedinou parcelu. Z té příčiny objevují se na mapě katastrálné parcely vodní a říční v mnohem větší šířce, než kterou zabírá hladina vodní. Totéž platí o hrázích, ochranných stavbách pobřežních, o močálech a bažinách bez rákosí, o písčinách (jesepech) v řekách a o svahu při úvozech, výmolech a o lomech. Ostrovy v řekách, výměry větší 25^□° tvoří samostatné parcely. 

Kameny z pole vybrané a stranou nahromaděné netvoří nikdy samostatné parcely. Holé skály a místa, kde dere se skála na povrch, mají-li výměru 400^□°, tvoří samostatné parcely. (Dle instr. z roku 1818 jen 100^□°).

Veřejné cesty tvoří vždy samostatné parcely. Ulice, návsí, a jimi procházející cesta neb silnice tvoří ve vesnici jedinou parcelu. V městech a městečkách tvoří ulice a náměstí více samostatných parcel. 

Stezky, úzké potoky, strouhy a trhliny netvoří samostatné parcely. Hřbitovy bez rozdílu vyznání tvoří samostatné parcely. Cesty, potoky, řeky a kanály, pokud táhnou se nepřetržitě územím jedné obce, tvoří jen jedinou parcelu. 

Při sporech, má-li se pozemek považovati za samostatnou parcelu, rozhoduje zemské finanční ředitelství, které si vyžádá rozhodnutí gen. ředitelství přímých dani. 

Uvedené poznámky o tvoření parcel jsou pro praktické techniky velmi důležité, neb udávají, co měřiti se má, a usnadňují často práce polní, jelikož řidíme-li se uvedenými pravidly, vylučujeme malé, nepotřebné podrobnosti, které se ani přesně v měřítku onom vynésti nedají.

b) Postup měřických prací stabilného katastru.

Jest zcela přirozeno, že tyto ohromné práce musely prováděti se v určitém a přesném pořádku, způsobem stejným a osvědčeným, který spočívá na dlouholetých zkušenostech v tomto oboru technické práce. 

Jen stejným postupem prací a stejným způsobem provádění dal se docíliti jednotný celkový ráz map katastrálných. Poněvadž způsob provádění a postup prací se osvědčil plnou měrou, jest tedy i z jiných ohledů třeba seznati postup a způsob zhotovení map katastrálných, kterého může technik s výhodou použiti, jedná-li se o rozsáhlé práce měřické, prováděné k jiným účelům stolem měřickým. 

§ 15
Vykolíkování a skizzování parcel.

Poloha a tvar jednotlivých parcel stanoven měřickým stolem, t. zv. protínáním ku předu. Z té příčiny a aby věděl figurant, kam výtyčku (traçirku) postaviti má, a aby věděl, v jakém směru postupovati má, musely býti hranice parcel označeny číslovanými kolíky. Kolíky zatloukly se na rozích a v lomech hranic jednotlivých parcel. Dal-li se bod stanoviti mírou příčnou řetězem mnohem rychleji nežli rayonováním na stole měřickém, odpadlo vykolíkování toho bodu. Bylo to zejména u t. zv. parcel řemenových, nepatrné šířky, kde jednotlivé ohyby mírou příčnou ve směru přímky, jejíž dva body stolem určeny byly, se mnohem rychleji stanoviti daly než protínáním ku předu. V osadách vytyčila se jen řada přímek anebo soustava lomených přímek (polygony) koncovými body a vzhledem k těmto stanovila se pak pravoúhelnými souřadnicemi bez hranolu aneb stroje úhloměrného od oka aneb úhelnicí poloha jednotlivých bodů. Jednotlivé body základních stran stanovily se, pokud to šlo, rayonováním, jinak jen měřením po obvodu. 

Kolmice delší 2° měly odpadnouti a bod měl se stanoviti dvěma křížovými mírami. Podobně pracovalo se i v lesích. 

Vzájemná poloha jednotlivých bodů zobrazena byla v náčrtcích polních (skizzách). Do skizzy zanešen býti měl druh kultury, jméno majitele a místní název tratě dle udání majitelů aneb místního důvěrníka (indikatora) od obce zvoleného a placeného. Polní skizza .byla "à la vue" zhotovený náčrtek parcel jednotlivé sekce, kde každý kolík označen byl svým běžným číslem. Obsahovati měla míry délkové, číselně udané, kterými poloha bodů nevykolíkovaných stanovena byla. Skizza tvořila důležitou pomůcku pro práce kancelářské a měla býti ostře a zřetelně zhotovena. 

Pro parcely polní mělo se použiti měřítko 1 : 2880, pro osady 1 : 1440 a pro komplikované parcely stavební v městech měřítka 1 : 720. Čtyři skizzy rozměrů 12 5/10 palců tvořily jeden sekční list rozměrů 20/25 palců. Do skizz přenešeny byly body trigonometrické a příslušné orientačné rayony. Na levém hořejším rohu označilo se číslo skizzy 1 - 4 a na pravém uvedlo se označení sekčního listu. 

Skizzování dálo se současně s vykolíkováním parcel na malém stolku, který orientován byl malou bussolou, s ohledem na místní deklinaci magnetky. Podél hrany pravítka určil se zaměřením směr hranice k nejbližšímu kolíku. Vzdálenost měřena byla kroky a nanesla se v příslušném měřítku, na pravítku obyčejně naneseném, na rayon. Časem opravila se poloha nového bodu protínáním do zadu vzhledem na body již stanovené a na body trigonometrické. Hranice parcel měly ihned vytaženy býti inkoustem. Jednoduché kolíky označeny byly tečkou a číslem. Kolíky společné dvěma parcelám a v bodu lomu hranice i úhel lomu v určitém směru . Hranice komplexů pozemkových vytáhly se silněji a různé kultury slaběji. Menší plochy, které patří k sousední parcele, označily se spojkou. Body přesahující okraje skizzy vynesly se též na této skizze, jelikož tvořily východiště pro skizzování sousední sekce. Při skizze čís. 1 počalo skizzování u daného trigonometrického aneb grafického bodu.

§ 16
Měření podrobné stolem měřickým.

Prvé než k popisu. měření podrobného přistoupiti můžeme jest třeba uvésti ona nařízení, která se ku zařízení listu sekčních vztahují, poněvadž tím často jest celý rozvrh práce již napřed stanoven. Jak uvedeno bylo, měly se mapy zhotoviti v měřítku 1" = 40° víd. (1 : 2880), kde jeden sekční list, napnutý na desce stolu měřického, měl rozměry 25" délky a 20" šířky, tedy plochu 500^□". Obsahuje tedy jeden list sekční území 500 jiter (1 jitro = 1600^□°). Často se stává, že pozemky jedné obce přesahují sekční list v měřítku 1 : 2880 jen o několik palců aneb že nevyplňují celou sekci sousední. Takové části zhotovily se na zvláštním listu, velikosti 1/3 listu sekčního (Klappe), a obdržela tato část číslo listu sekčního, k němuž delší stranou přiléhala. Obnášelo-li ono přesahování max. 1" v měřítku 1 : 2880, vynesly se ony části na týž sekční list, a hranice jeho se vytečkovala. Aby se na napnutý list papíru na stole měřickém vešlo více takových kusů, dovoleno bylo je pošinouti a otočiti. Roh takového zbytku vytáhl se ostře tuší a na sousedním listu se označila jeho poloha. 

Obsahovala-li osada velké komplexy lesů aneb pozemků méně výnosných, bylo dovoleno zhotoviti listy sekční v měřítku 1" = 80° (1 : 5760). Mapa obce sdělána byla později opět v měřítku 1 : 2880 a to zvětšením těchto listů. Obsahovala-li obec převahou malé parcely, bylo dovoleno jen výminečně se svolením zem. finan. ředitelství provésti sekce v měřítku 1" = 20° (1 : 1440) a to jen ve vlastním obvodu obce. Mapa ostatních pozemků téže obce zhotovena byla v měřítku 1 : 2880 a plocha pro zastavený obvod obce zůstala prázdnou. Označena byla ona prázdná plocha jedině písmenou, která udávala číslo příslušné přílohy. Při lithografické reprodukci map katastrálných zmenšena byla ona čásť na 1" = 40°, ale vedle toho část tato samostatně se reprodukovala. Někdy vyskytovaly se v obci tak malé stavební parcely (masné krámy a p.), které nebylo možno ani v měřítku 1 : 1440 zřetelně zobraziti. V tom případě stanoveno bylo, že mají se vynésti stranou na sekčním listu, pokud to místo dovoluje, v měřítku 1 : 720. 

Za tyto částě, ve větším měřítku provedené, platiti musely obce zvláštní příplatek. Rovněž i města, která žádala, aby mapa zhotovena byla v měřítku 1 : 1440 aneb 1 : 720, platiti musela zvláštní příplatky. Hranice obecní vyměřena a zobrazena byla u každé obce samostatně a musela se přesně shodovati. 

Prvé než geometr ku měření podrobnému přikročiti mohl, musel si vynésti sekční obdélník rozměrů 20/25 palců víd. na papír napnutý na desce měřického stolu a to buď zvláštním rámem (Sectionsleere ), na kterém body odpovídající rohům obdélníka na
 papír jehlou propíchl. Úhlopříčny  = = 31,80 palcům musely býti kontrolovány posuvným kružítkem. Obdélník mohl se též sestrojiti pravítkem dioptru, na kterém vyznačeny bývají délky obou sekčních stran a délka úhlopříčny. Po té rozdělil geometr strany sekčního listu po 5" a vedl dělícími body rovnoběžky se sekčními čarami. Tím rozdělil sekční list na 20 obdélníků. Od těchto rovnoběžek vynášel pak body trigonometrické dle udaných souřadnic a kontroloval, zda vyhovují i udané doplňky souřadnic hodnotám rozměrů listu sekčního (800 a 1000 sáhů). Vynešeny býti musely i orientační rayony na důležité trigonometrické body sousedních sekcí. 

Měl-li geometr stůl takto připravený, vytýčil si signaly na daných trigonometrických bodech, volil po případě nové body, vhodné pro podrobné měření, ze kterých byl volný rozhled. V rovném terrainu měl si vytýčiti mimo to i rohy listu sekčního. Podél hranic sekce a podél hranic obecních volil si po případě nové body jako společná stanoviska a to podél hranice sekce nejméně tři body, a podél hranic obecních nové body o 200° od sebe vzdálené. Nové body jako stanoviska volil v listu sekčním v tom případě, když nedalo se měření podrobné některé části provésti z daných bodů trigonometrických řádu IV. Body volené podél sekčních hranic a podél hranic obecních měly zajistiti souhlas na styku. Volené body označeny byly signaly a tvořily rozšířenou trigonometrickou síť řádu IV. sekčního listu a zovou se též "body geometrickými". 

Po vytýčení uvedené sítě postavil geometr měřický stůl na daný trigonometrický bod, orientoval jej, a zkoumal, jak dalece souhlasí mu vynešené rayony se skutečnosti. Vyskytla-li se odchylka, kontroloval polohu bodu ze sousedních bodů trigonometrických a opravil chybnou polohu bodu na listu sekčním. Shledal-li geometr, že odchylka není jen u jediného bodu, avšak že tato difference na vzdálenosť 1000° není větší než 1° v měřítku 1 : 2880, bylo dovoleno differenci tuto stejnoměrně na jednotlivé body rozděliti. Byla-li zjištěna hrubá chyba, měl geometr v sekci té přerušiti práci a oznámiti toto příslušné instanci. Shledal-li, že vynešené body trigonometrické a rayony souhlasí se skutečností, tu přikročil k určení polohy bodů nově zvolených.

Nové body geometrické stanoveny byly co do polohy své na listu sekčním protínáním ku předu z daných bodů trigonometrických. Každý bod musel býti určen průseky nejméně 3 rayonů, které se protínaly pod úhlem max. 60°. Jinak platila zde tatáž pravidla jako při grafické triangulaci, a geometr použiti měl všech trigonometrických bodů ku tomuto rozšíření sítě grafické. Stanovení polohy nového bodu geometrického řetězem dálo se jen výminečně. V tuto síť geometrickou pojaty byly veškeré věže, vysoké předměty, komíny a t. d. jako body orientační a fixní pro pozdější práce. Při práci této nesměla se použiti bussola k orientování stolu; geometr měl však zanášeti do listu sekčního velikost deklinace orientované hranice sekční. Body geometrické, společné dvěma sekcím, označily se kroužkem tuší. Značky konventionelné bodů fixných zakresleny byly až po ukončení prací polních. 

Nyní teprv přikročiti mohl geometr k vlastnímu měření podrobnému parcel. Podle polní skizzy rozdělil si sekci na více skupin a tužkou vyznačil tam obvod pro rayony z jednoho stanoviska. Tím řídil se pak figurant a nesměl obvod tento, byl-li stůl na příslušném stanovisku, překročiti. Pravidlem bylo, že obvod tento měl se stanoviti protínáním ku předu z bodů geometrických mimo obvod ležících. 

Jednotlivé body parcel stanovily se z pravidla protínáním ku předu, průsekem dvou rayonů. Průseky neurčité zkoušeti měl geometr průsekem rayonu kontrolního. Aby body aneb hranice každé parcely byly viditelnými, tak aby geometr nitkovým křížem dioptru přesně na onen bod zaměřiti a příslušný rayon vésti mohl, postavil se figurant na dotyčný bod s výtyčkou, opatřenou praporečkem. Kryla-li se tyč s praporečkem přesně s vertikálnou nití kříže niťkového, vedl tužkou rayon podél seříznuté hrany pravítka v oněch místech, kam as průsek padnouti měl, a dal znamení figurantovi, by přešel na bod následující. Rayon označil geometr číslem kolíku. K vůli vzájemné kontrole hlásil figurant buď signálem optickým aneb akustickým každý desátý bod.

Rayony z jednoho stanoviska vedené protínal geometr rayony z druhého stanoviska tím způsobem, že figurant v tomtéž pořádku ještě jednou tytéž body figuroval. Průseky tvořiti měly pokud možná pravý úhel. Nebyl-li průsek určitý, musel vésti geometr nový rayon kontrolní ze stanoviska třetího. Takové body poznačil si geometr stranou a na novém stanovisku vedl napřed tyto kontrolní rayony a pak přikročil k další práci. Pravítko dioptru přiložil na desce měřického stolu na bod, který odpovídal stanovisku, a stále se musel přesvědčovati, zda při otáčení dioptrem hrana pravítka přesně prochází bodem, který odpovídal stanovisku. Jehly použiti se mohlo jen výminečně a to jen u bodů přes 100° vzdálených. 

Značnou překážkou měření stolem byly lesy, jelikož se zde protínání kui předu upotřebiti nemohlo. Instrukce stanovila tři způsoby měření leních parcel:

Délky měřily se latí aneb řetězcem. Ve sklonech měřily se délky stupňovitě, latěmi měřickými. 

V městech a osadách stanoveny měřením po obvodu polygony, které se přesně uzavírati musely, přišlo-li se k bodu počátečnímu zpět po obvodu polygonu. Jednotlivé body kontrolovány byly průseky z trigonometrických bodů. Vzhledem k těmto základním stranám stanovena byla poloha stavebných parcel, zahrad a t. d. souřadnicemi aneb mírami křížovými. 

Po skončeném rayonování v jedné sekci musely se sekční listy  dle polních skizz jemně a ostře tuší vytáhnouti. Body, průseky rayonů určené, spojily se tak, jak to na polní skizze udáno bylo. Hranice sekcí, hranice obecní, jakož i hranice parcel, které protínají sekční listy, vytáhly se teprv po srovnání se sousední sekcí. Při porovnávání dvou sousedních listů sekčních musely souhlasiti netoliko společné body trigonometrické a geometrické, nýbrž i na sekční přímky nanesené délky 1" a hranice parcel, které protínaly sekční přímku. O tom přesvědčil se geometr kopií na průhledném papíře, přiložil-li tuto k sekční přímce sousedního listu. Co se týče přesnosti souhlasu, tu stanoveno bylo, že sousední sekce souhlasiti musí na 2° v měřítku 1 : 2880. Menší odchylky vyrovnaly se pošinutím, tak aby hranice se shodovaly. Větší musely se vyšetřiti na poli novým měřením. Přepíchování hranic z jedné sekce do druhé nebylo dovoleno. Souhlasila-li hranice na styku sekcí, vytáhly se sekční přímky a hranice parcel až k sekčním čarám. Úplné dohotovení a adjustování listů sekčních ponecháno bylo na dobu zimní pro práce kancelářské.

§ 17
Indikační skizzy a reambulace.

Obr. 4

Indikační skizzy jsou kopie sekčního listu, na čtvrtky rozděleného, které se na tuhý papír nalepily. Hlavním účelem těchto skizz bylo kontrolovati a doplniti skizzy (náčrtky) polní tak, aby se listy sekční mohly v zimě úplně dohotoviti a dle udání jich, aby se mohly sestaviti nové parcelační protokoly pro jednotlivé obce. Mimo to sloužily později jako pomůcka při odhadování výnosu jednotlivých pozemků. Skizzy indikační musely se kolorovati a provésti tak, jako úplně dohotovené mapy katastrálné. Veškerá udání z náčrtků polních musela přenešena býti do skizz indikačních tak, aby tyto se úplně shodovaly s mapou a s polním náčrtkem. Provésti se musely při měření polním. Po skončeném měření podrobném prošel geometr se starostou obce a majitely pozemků celý obvod obce od parcely k parcele a porovnával, zda tvar parcely, kultura a jméno majitele souhlasí se skutečností. Vysvětlení podával starosta obce a přítomní majitelé. Chyby zjištěné měl geometr ihned opraviti a zanésti dodatečně místní názvy tratí a samot. K této obchůzce vyzváni byli občané okresním hejtmanstvím. V případě, že strany se nesúčastnily, podnikla se reambulace v jejich nepřítomnosti. Po skončené obchůzce potvrdili přítomní souhlas indikační skizzy se skutečností svým podpisem na rubové straně skizzy a to politický komissař, starosta a členové výboru místní obce. Mimo to opatřena býti musela indikační skizza obecní pečetí a razítkem okresního hejtmanství. Na této schválené indikační skizze nesměl geometr ničeho měniti. Nechtěla-li některá strana správnost skizzy indikační potvrditi z různých příčin, zaveden byl zvláštní protokol a záležitost ta vyšetřena byla od inspektorátu.

§ 18
Adjustování sekčních listů a výpočet ploch.

Po skončené reambulaci čísloval geometr listy sekční a doplňky dle vrstev od S k J. a od Z k V arabskými číslicemi a k nápisu, který udával jméno obce, berního okresu a země, připojil náčrtek o kladu listů mapy jedné obce. (Viz obr. 4.) Po té čísloval parcely na indikačních skizzách dle jednotlivých tratí a to parcely pozemkové červeně (rumělkou), stavební černě. Čísla tato zanášel do sekčního listu jen tužkou. Číslování parcel počínalo arabskou jedničkou v každé obci (pří kostele aneb při škole) a postupovalo se od středu ku obvodu obce. Napřed očíslovaly se pozemky, pak cesty, řeky a potoky. Totéž platilo o parcelách stavebných. Čísla parcelní psána byla tak, aby následující číslo dalo se snadno najíti a tvoří z té příčiny tato čísla souvislé řetězy. Byla-li parcela rozsáhlá aneb na více listech sekčních obsažena, tu vepsalo se parcelní číslo vícekráte. Vynechala-li se náhodou některá parcela, dostala dodatečně číslo sousední parcely se jmenovatelem, na př. , .Po té vyhotovil geometr protokoly parcel pozemkových a stavebných pro každou obec. Protokoly ty obsahovaly rubriky v tabulce uvedené.

Před úplným dohotovením sekčních listů, pokud byl papír napnutý na prkně, provedl se výpočet ploch planimetrem nitkovým (Alderovým). Napřed určena byla plocha jednotlivých tratí pozemků a sloužila pak jako kontrola při stanovení plochy jednotlivých parcel v této trati obsažených. List rozdělil se mimo to v síť čtverečných palců, kde 1^□" = 1 jitru. Jedna trať aneb partie nesměla míti větší výměru než 200 jiter. 

Tímto způsobem stanovena byla plocha celého listu a rovnati se musela 500 jitrům. Nebyl-li sekční list úplně vyplněn, musela se určiti planimetrem i plocha prázdná, aby celková výměra listu mohla býti kontrolována. 

Planimetr byl zařízen známým způsobem. Rovnoběžně s jednou stranou mosazného rámu napnuty jsou žíně v intervalech 2,5, 5 a 10° v měřítku 1 : 2880 a jsou různě zbarvené. Rám položil se tak, aby žíně byly kolmé ku jedné straně parcely. Tím povstanou samé lichoběžníky a jejich výšky se kružítkem součtovým sčítají. Na straně rámu nanesena jsou transversálná měřítka pro základny lichoběžníků 2,5, 5 a 10° a kružítko dá se rozevříti tak, aby pro jednotlivé základny plné jeho rozevření rovnalo se ihned na př. 250, 500 aneb 100^□°. Zbytek plochy pak odečetl se na příslušném měřítku. Někdy počítány byly plochy i číselně z polovičního součtu obou rovnoběžných stran (střední výška lichoběžníka) násobeného základnou, Pro výpočet plochy pozemků, jeden list sekční jen částečně vyplňující, použilo se palcové čtverečné sítě, kde jednotlivé čtverce rovnají se ploše 1 jitra v měřítku 1 : 2880. Lomené hranice v neúplných čtvercích přeměnily se na rovné známým způsobem. Poloviční součin střední výšky lichoběžníka a základny rovné 1" dal pak plochu oné části. Mohlo se použiti opět součtového kružítka. 

Součet všech parcel jednoho sekčního listu rovnati se měl ploše jednoho sekčního listu (500 jiter). Hrubé chyby musely se vyhledati a zejména musely se kontrolovati rozměry sekčního listu posuvným kružítkem, zda se přesně rovnají 800 a 1000° v měřítku 1 : 2880. Objevila-li se difference v délkách, vypočetla se v míře plošné pro sekci a pro jedno jitro a jednotlivé plochy se v tom poměru opravily. Po odříznutí listu sekčního z prkna stanovil se poměr zmenšení pro jednotlivé délky a pro 1° porovnáním rozměrů listu sekčního před odříznutím s rozměry, které měl po odříznutí. 

Plochy jednotlivých parcel stanoveny byly uvedeným způsobem, dle abecedního seznamu majitelů a dle pořadí čísel parcelních. Obsahovala-li parcela celé ^□", tu odečetla se celá jitra dle počtu čtverečných palců a jen zbytky parcely stanovily se planimetrem. Nepravidelné tvary parcel rozdělily se vhodnými přímkami na více dílů. Výpočet plochy jednotlivých parcel musel býti dvakráte různými geometry proveden a výsledky byly pak navzájem porovnány. 

Součet plochy všech parcel jedné tratě pozemkové musel se rovnati ploše pro tuto trať dříve již určené. K určení dovolené odchylky při jednoduchém počítání plochy sloužil vzorec

při dvojitém počítání plochy pak vzorec

Ve vzorci tomto značí:
∆ ± dovolenou chybu aneb odchylku:
n ..... počet parcel v trati;
J ..... plocha vypočtená v jitrách.

Sestavena pak byla za tím účelem tabulka, kde v prvém sloupci udána jest dovolená chyba a v druhém plocha parcely v ^□°.

Od 1800^□° = 1 jitro 200^□° dovolená chyba rovnala seplochy parcely. Po ukončení výpočtu ploch sestaveny byly součtové protokoly pro jednotlivé usedlosti v obci.

 Jednotlivé parcely zanešeny tam byly svým parcelním číslem, místním názvem tratě, výměrou, kulturou a doplněny později čistým výnosem a třídou jakosti. Na konci každé strany se výměra sčítala a ku konci opakovala. Tyto protokoly porovnati se musely s indikační skizzou.

Po té přikročilo se k dodělání sekčních listů. Listy vytáhly se jemně a ostře tuší a vyčistily se gumou. Barvy připravily se na jednou a napřed položeny byly pruhy podél hranic obecních. Pak položily se příslušnými barvami budovy, železnice, cesty, potoky, řeky a rybníky. Ostatní druhy kultur označily se jen značkami. Po té číslovány byly parcely stavebné a pozemkové dle tužkou zanešených čísel parcelních a dle indikační skizzy. Konečně zakresleny byly do listu značky konventionelní. Nápisy byly rovnoběžné a směřovaly na sever.

Co se týče značek konventionelních objektů a kultur, jakož i kolorování jich, poukázáno budiž na dílo spisovatele "Základy rýsování situačního a terrainího", Praha 1892., kde vše dle předpisu uvedené instrukce provedeno jest. Tvoří pak uvedené dílo doplněk ku spisu tomuto. Uvedeno budiž pouze, že budovy označené byly svým půdorysem. Budovy, které sloužily za obydlí, označeny byly ve frontě silnou černou přímkou. Převislé okapy střech pojaty byly pak do celkového půdorysu budovy obytné, což zejména v horských krajinách u dřevěných stavení značně rozměry vlastního stavení zvětšuje. 

B. Knihy pozemkové stabilného katastru a jeho evidence.

§ 19
Knihy pozemkové stabilného katastru.

Po skončeném měření polním každé obce stanoven byl odhadní tarif výnosu jednotlivých kultur a tříd jakosti pozemků. Případné reklamace, které se týkaly vlastnictví, výměry aneb třídy pozemků, musely býti vyřízeny prvé než se přikročiti mohlo ku založení hlavní knihy držebnosti pro jednotlivé obce (Besitzstands-Hauptbuch). Berní úřad dle doručené jemu pomocné tabulky o výnosu stanovil pak čistý výnos pozemků s ohledem na druh kultury, výměru a třídu pozemku. Tento čistý výnos jednotlivých parcel zanešen byl do protokolu parcel pozemkových a stavebných, který byl již při měření podrobném geometrem sdělán. 

V obcích, kde budovy podrobeny byly dani třidní (Häuser-Klassensteuer), udána ve sloupci "Třída" třída domovní daně oné budovy. V protokole parcel stavebných zanešeny byly ony třídy červeně římskými číslicemi. 

Když byly tímto způsobem protokoly parcel pozemkových a stavebných, jakož i součtové archy jednotlivých usedlosti doplněny, sestavena byla hlavní kniha držebnosti pro každou obec dle následujícího formuláře:

V této hlavní knize držebností měla každá usedlosť, resp. její majitel, svůj zvláštní list. Majitelé seřaděni byli dle abecedního pořádku. Napřed uveden byl abecední seznam majitelů s udáním čísla listu, aby příslušné listy mohly se snadno vyhledati.*) Rubrika "Pozemek" (Grundstück) vyplnila se dle protokolů parcelačních. Napřed uvedeny byly parcely stavebné a pak parcely pozemkové, dle kultur seřaděné. Výměry a čisté výnosy zanešeny byly jednotlivě a sumárně pro jednotlivé druhy kultury pozemků.
----------------------------------------------- 

Sloupec "Výkaz nových změn" byl určen pro zanášení během doby se naskytnuvších změn v osobě majitelově. Udána byla stránka hlavní knihy, s kterou tato změna souvisela, jakož i číslo stránky, kam parcela přenošena byla. 

Náležel-li dům aneb pozemek více majitelům, tu uvedeni byli tito jako spolumajitelé ve sloupci I. v abecedním pořádku, počínaje spolumajitelem v dotyčné obci usedlým. Měl-li takový spolumajitel mimo to v obci ještě samostatnou usedlost, tu založen byl pro něj nový list pro spoluvlastnictví na jiném pozemku. Vyskytovalo se pak jméno tohoto držitele v abecedním seznamu dvakráte aneb i vícekráte, dle toho, kolik měl listů v hlavní knize. Konečně doplněny byly parcelační protokoly a v příslušném sloupci udáno číslo listu hlavní knihy držebností a to v levém rohu sloupce prvého nad číslem sekčního listu. (Dle nařízení ze dne 26. března 1833) 

Každému majiteli pozemku doručen byl výtah, zvaný archem držebností (arch pozemkový, Grundertragsbogen), který obsahoval údaje z operatů měřických a odhadovacích stabilného katastru. Tyto archy doručeny byly majitelům před definitivním stanovením čistého výnosu jednotlivých parcel, aby mohli tito v čas případné námitky činiti. 

O nedostatcích těchto knih pozemkových pojednáno bude později při úvaze o poměru knihy pozemkové ku mapám katastrálným. Zákonem ze dne 5. prosince 1874 byly pak knihy tyto zrušeny a zavedeny nové knihy pozemkové.

§ 20
Udržování stabilného katastru v evidenci.

Poněvadž původní nařízení o udržování stabilného katastru v evidenci bylo zákonem ze dne 23. května 1883 zrušeno, uvedena budou jen hlavní pravidla, kterými se evidence říditi měla. 

Veškeré změny v osobě majitele aneb v poplatném předmětu zanášeny byly do denníku změn (Veränderungs-Journal) a v posledních 14 dnech správního roku zanešeny byly do hlavní knihy pozemkové, aby nové rozdělení daně pro druhý rok v čas stanoveno býti mohlo. 

Jako výhoda tohoto způsobu evidence katastru uváděna byla ta okolnosť, že stane-li se v osobě majitele aneb v předmětu změna několikráte do roka, že nemusí se každá změna do hlavní knihy držebnosti zanášeti, čímž pak kniha tato nestane se přeplněnou a nepřehlednou. 

Přešla-li celá usedlosť na nového majitele, přetrhlo se červeně jméno dřívějšího majitele na listu hlavní knihy a v seznamu majitelů a zanešeno bylo tam jméno nového majitele. Neměl-li nový majitel zakoupené a od usedlosti oddělené parcely v hlavní knize dosud žádného samostatného listu, musel inu býti otevřen nový list v hlavní knize držebností. Koupil-li některý majitel usedlosti v hlavní knize držebností již zanešené, některou parcelu od jiné usedlosti, odepsala se tato na listu této usedlosti a přenesla se na list oné usedlosti nového majitele. Při tom uvedeno býti muselo v hlavní knize držebnosti číslo denníku změn. Nebylo-li více místa na jednom listu jednoho majitele pro tyto změny, tu otevřen byl nový list jako pokračování původního listu hlavní knihy. 

Aby udržování byl v evidenci i zemský katastr při zemském finančním řiditelství, zasílaly berní úřady měsíční výkazy o změnách prostřednictvím okresního hejtmanství zemskému finančnímu ředitelství.

§ 21
Závěrečná úvaha o stabilném katastru.

Ačkoliv nedá se upříti, že technické práce, spojené se zařízením katastru stabilného, byly v mnohém ohledu velmi dobře, na ty časy a pomůcky, provedeny a že mají cenu trvalou, nemožno to současně tvrditi o druhé části prací stabilného katastru, pokud se zejména odhadu a ocenění pozemků týče. Mezi odhadem výnosů pozemků jednotlivých zemí byly příliš dlouhé mezery časové, ve kterých se poměry hospodářské úplně změnily. Z té příčiny nedocílilo se stejnoměrného roztřídění daně pozemkové a velmi brzy ozvaly se námitky proti tomuto způsobu roztřídění daně pozemkové s nejlepšími úmysly navržené. Tak na př. skončeno odhadování a oceňování pozemků pro jednotlivé země:

Země nejdříve odhadované vykazují přirozeně nejnižší a země naposled odhadované nejvyšší odhady. Tak na př. dle úředních pramenů obnášel průměrný čistý výnos všech kultur a tříd pro 1 jitro plochy:

V království Českém dle stabilného katastru daně pozemkové obnášela daň pozemková as 13,874.000 zl. 

Přirozený následek toho by byl, že muselo by se začíti s novým odhadováním výnosu pozemků v zemích dříve vceňovaných, a že by pracím těmto nebyl nikdy konec, an zejmena stavbou drah, pěstováním průmyslových plodin se poměry výnosnosti pozemků v mnohých krajinách zcela změnily. 

Stabilný katastr daně pozemkové byl v platnosti: v Horních Rakousích od roku 1835, ve Štyrsku, Korutanech, Krajině a Přímoří od roku 1844, v Horních Rakousích a Solnohradech od roku 1845, na Moravě od r. 1851, v Dalmacii, v Slezsku a ve velkovévodství Krakovském od roku 1853 a v království Českém od r. 1860. Vyžadoval mimo Lombardsko a země koruny uherské nákladu 30 milionů zlatých a jeho revise, již tehdy uznávaná, byla by vyžadovala doby 50 roků a nákladu as 75 milionů zlatých. Provedení stabilného katastru v celé říši vyžadovalo by dle toho doby 85-90 roků a nákladu as 100 mil. zlatých. Z té příčiny navržen byl jiný způsob revise katastru, roztřídění daně a vyšetření výnosu.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

17.12.2014.
Digitalizace, textová úprava a poznámky: Lumír Nedvídek, 2014.