FRANTIŠEK NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna, Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek v roce 2014.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

II.
Dějiny katastru až do r. 1817

§ 3
Katastr rustikálný

Pozemky a statky byly již v době nejstarší podrobeny dani. Počátky daně pozemkové, která vyměřována byla dle honů a lánů (Hubenbesteuerung), nacházíme v král. Českém již r. 1250. Později uvádí se tato daň roku 1327, 1406, 1535 jakožto způsob, dle kterého daň pozemková a berně vyměřovány byly. 

R. 1650. usnešeno bylo na sněmu král. Českého, aby daně vyměřeny byly na základě správnějším a věcnějším než dosud. Poněvadž v té době byla šlechta od každé daně pozemkové osvobozena a jen dobrovolně odváděla příspěvky svoje na vydržování vojska, pojaty byly mezi pozemky a statky dani podrobené jen statky a pozemky rustikálné, které se v držení poddaných nacházely, jakož i pozemky a statky ostatních obyčejných poplatníků, jako na př. farářů, měšťanů, svobodníků, mlynářů a p.

Veškerá půda rozdělena byla na dvě kategorie, totiž na půdu ornou a půdu neobdělávanou. Výměra udána byla ve strychách. Jakosť půdy měla tři třídy: dobrá, prostřední a špatná půda. Elaborát tento nazývá se katastrem rustikáIným aneb Militare ordinarium (Steuerrolle 1650, Rusticalgrundsteuer). 

Toto Militare ordinarium bylo znovu revidováno v letech 1674-1683 (t. zv. "Recalculace rustikalného katastru") a doplněno. Slouží podnes jako rozhodující základní pramen ve sporu, byl-li pozemek aneb statek některý počítán mezi statky dominikálné aneb mezi statky rustikálně. 

Tato berně vybírána byla s největší přísností a byla vedle. krutých robot příčinou selských bouří, které se v severních Čechách ku konci 17. století rozzuřily. Nespokojenost tato jakož i velký náklad na války o španělské dědictví a zápletky v Uhrách byly příčinou, že císař Josef l. žádal, aby i statky dominikálné podrobeny byly dani pozemkové.

§ 4
Katastr dominikálný

Stavové zemští uvolili se roku 1706 na zemském sněmu král. Českého, aby i ze statků vrchnostenských, jako dodatek ku rustikálnému katastru z r. 1650, vyměřeny byly daně pozemkové, dle vlastního přiznání výnosu a majetku jednotlivých vrchností. 

Tato fasse a příslušný elaborát přidělen byl zvláštní komissi ku zkoumání a případnému doplnění. Práce tyto trvaly až do r. 1748, kdy konečně patentem systemálným, ze dne 6. září 1748 stanoveno bylo nové roztřídění daně pozemkové v král. Českém. 

Rozvržení berní v katastru dominikálném řídilo se počtem usedlostí rustikálných jednoho panství. Následkem toho byla daň opět nestejnoměrně a většinou nesprávně rozdělena mezi jednotlivé vrchnosti. 

Aby tomu odpomoženo bylo, zavedeny byly roku 1749 nové listy přiznávací pro statky dominikálné z té příčiny, aby vyrovnána byla pozemková daň a to dle počtu a plochy půdy jednotlivých vrchností. (Exaequace - vyrovnání.) 

Ve fassi této udány a uvedeny býti měly veškeré zahrady ovocné, zelinářské, dále role, úhory, vinice, chmelnice, pastviny a lesy jednotlivých vrchností. Vyšetřování toto ukončeno bylo r. 1756, a elaborát, známý pod názvem "Exaequatorium dominicale" tvořil základ pro dominikálný katastr terezianský. Pro každé panství sdělán byl zvláštní exaequační výtah zvaný "Exaequatorium Extract". 

Současně revidována daň z r. 1748 a znovu na tomto základě rozvrženy byly daně pozemkové pro statky vrchnostenské.

§ 5
Katastr terezianský

Katastr rustikálný společně s Exaequatorium dominicale aneb s katastrem dominikálným z r. 1756 tvoří úplný a velký katastr všech pozemků a statků rustikálných a dominikálných. Nazývá se pak katastrem terezianským aneb terezianskou rektifikací katastru. 

Terezianský katastr byl v různých zemích mocnářství rakouského různě zařízený, a nebylo žádné jednotné normy. Hlavní reforma katastru tereziánského spočívá v tom, ze statky a pozemky dominikálné byly trvale dani pozemkové podrobeny. 

Tím dospěli jsme k prvému velkému katastru daně pozemkové v král. Českém, a poněvadž tvoří základ ostatních novějších katastrů, bude záhodno popsati ho obšírněji. 

Terezianský katastr skládal se tedy z katastru rustikálného a dominikálného. Neměl žádných, map, a byly to pouhé seznamy pozemků a statků. 

V katastru rustikálném zanešeny byly jako pozemky a statky berni podrobené následující předměty:

1. Pozemky vůbec a půda užitečná. Sem počítaly se:

a) Zahrady a role
b) Úhory
c) Pastviny a porostliny křovím
d) Vinice
e) Louky
f) Lesy
g) Rybníky

2. Adminicula t. j. prostředky pomocné každého statku:

a) Chmelařství
b) Pěstování prosa a výroba jahel
c) Plavba dříví
d) Chov dobytka
e) Lnářství- a výroba příze
f) Potahy, jakožto tržební živnost

3. Mlýny na mouku a jiné mlýny

4. Domy městské a venkovské

5. Pivovary městské

6. Různá řemesla

Celkový výnos rustikálného katastru z uvedených předmětů obnášel v království Českém 7,533.100 zl. Daně byly roztříděny dle výnosu celkového tak, že vynášela-li některá usedlost hrubých 300 zl., odpočítalo se 100 zl. na vlastní režii, 100 zl. na krytí domácích potřeb majitele, a obnos 100 zl. musel vlastník odváděti jakožto daň ze svého statku. Platilo se tedy 33 ⅓ % hrubého výnosu ze statků rustikálných. 

Předmětem katastru dominikálného čili t. zv. "Exaequatorium dominicale" byly pak:

1. Veškerá plodná a nějaký užitek nesoucí půda dominikálná v těchže kategoriích, jako to v katastru rustikálném uvedeno jest.

2. Panské pivovary a lihovary.

3. Přiznané stálé příjmy.

4. Stoupající aneb klesající příjmy.

5. Roboty poddaných.

6. V zemských deskách zanešené panské domy a svobodné městské domy.

Důchod z těchto statků stanoven byl dle přiznávacích listů každého panství, a z příjmů z prvých pěti předmětů platiti musela panství 25 % hrubého užitku jako daň pozemkovou. 

Poněvadž výnos tento nestačil později na uhražení pozemkové daně dominikálné, zvýšena byla tato quota na 29 %. 

Z panských a svobodných domů v městech, které zanešeny byly s důchodem rovnajícím se 5 % ceny odhadnuté za dům, platilo se i nadále jen 25 % daně.

§ 6
Josefinský katastr

Značným pokrokem v zařízení katastru daně pozemkové a základem pozdějšího katastru stabilného jest katastr josefinský, který zaveden byl patentem císaře Josefa II. ze dne 20. dubna 1785. V patentu tomto vyslovena byla důležitá a spravedlivá zásada pro rozdělení daně pozemkové. K uhražení státních potřeb přispívati má každý majitel pozemkův a statkův stejnoměrně, totiž v poměru výtěžků z pozemkův a statkův. 

Tím přestati měl každý rozdíl mezi půdou dominikálnou a rustikálnou. Všeobecným měřením stanoviti se měla výměra pozemků, užitek nesoucích. Hrubý výnos stanovil se v hodnotě peněžní dle sklizně a dle běžných cen tržních tak, jak ho jednotliví majitelé přiznali. Tento přiznaný hrubý výnos byl kontrolován a po případě znovu vyšetřen zvláštní komissí. 

Z vlastního měření vyloučeny byly skály, holé hřbety, močály a půdy, kterých za pastvin aneb k účelům hospodářským použiti se nedalo. Dále vyloučeny byly z měření silnice, cesty, úvozy, vodní strže, návsí a náměstí a pozemky patřící farám, kostelům, školám a hřbitovy.

Měřením pozemků užitek nesoucích (jako: role, rybníky, luka, pastviny, záhrady, vinice, lesy, paseky a plochy křovím porostlé) měla se stanoviti jejich plošná výměra a prováděno bylo pro každou obec samostatně. Délky měřeny byly ověřenou latí, 1 víd. sáh dlouhou, aneb řetězcem 100° dlouhým. Výměra stanovena byla v dolnorakouských jitrech, kde 1 jitro rovná se 1600^□° , a ve zlomcích této jedničky až na 1/64 jitra, tedy až na 25^□°. Měření předcházelo označení a popis hranic sousedních obcí. 

Pozemky jedné obce rozděleny byly dle uzavřených, cestami, potoky atd. ohraničených celků, v jednotlivé tratě aneb hony (Ried, Fluren).

Každý hon pozemků vyměřen a zobrazen byl samostatně dle polohy pozemků, a každý pozemek v jednom honu obdržel své zvláštní číslo, nazvané číslem topografickým ("Numerus topographicus"). 

Vzájemná poloha a tvar pozemkův v jednom honu zobrazen byl ve zvláštních náčrtcích polohopisných, ve kterých vedle jména majitele udáno bylo vždy číslo topografické dotyčné parcely. 

Pro každou obec sdělány byly seznamy, ve kterých vedle popsání polohy, udání názvu aneb místního pojmenování tratě pozemků uvedena byla čísla topografická, jména majitelů a výměra dotyčných pozemkův. 

U pozemkův, které v měření pojaty nebyly, není uvedena výměra. Jako příklad uvedeny zde buďtež dva výtahy z josefinského katastru král. města Písku a to pro pozemky od daní osvobozené a pro pozemky daním podrobené. Jako příklad josefinského katastru pro obce venkovské uveden budiž výtah z josefinského katastru obce Horní Ostrovec v kraji Píseckém a to v původním znění: 

Výtah z josefínského fassovního archu bývalého panství Písek, kraje píseckého obce Horo-Ostrovec:

Veškeré měření provedeno bylo prostředky velmi jednoduchými a měřena jen šířka a délka každého pozemku. Součin obou délek dal přibližně plochu pozemku. Porovnáme-li plošnou výměru pozemku v katastru josefinském uvedenou s plochou stanovenou v katastru stabilném, shledáme, že při pozemcích tvaru čtverce aneb obdélníka se celkem shodují. Větší rozdíly shledáváme jen u pozemkův nepravidelných. Pozemky pak tvaru konvexního jsou v josefinském katastru zanešeny z pravidla s větší plochou než mají ve skutečnosti. Opačně jest to u pozemků tvaru konkávního.

Hrubý výnos pozemkův vyšetřen byl způsobem přiznávacím a sklizeň převedena byla v hodnotu peněžní dle běžných tržních cen. Porovnáním obdrženého obnosu hrubého výnosu s obnosem daně dříve placeným a s ohledem na náklad spojený s vybíráním daní stanoven byl nový quotient zdanění na 13 % hrubého výnosu.

Poněvadž quotient 13 % založen jest na hrubém výnosu statkův a pozemkův bez ohledu na různý náklad obdělávací, byla quota tato v poměru ku nákladu obdělávacímu redukována. Čím větší náklad obdělávací, tím menší quota byla vyměřena.

Tak platila se daň pozemková z hrubého výnosu na př. 100 zl. pro různé kultury as následovně:

Pro Halič vyměřena byla tato daň o 1/3 menší, aby hospodářský stav této země mohl se povznésti. 

Dle těchto zásad roztříděna byla daň pozemková, sdělány příslušné katastrálné seznamy (Katastral-Verzeichnisse) pro jednotlivé obce, a dosud jeden zlatý daně pozemkové, v tomto poměru stanovený, nazývá se "Josefinský berní zlatý" (Josephinische Steuergulden ). 

Veškeré tyto práce byly během 4 roků ukončeny, a nový způsob vybírání daní měl vstoupiti v platnost dne 1. listopadu 1789.

§ 7
Katastr tereziansko-josefinský

Proti zavedení jeho a spravedlivé zásadě roztřídění daně pozemkové brojila velmi šlechta, takže za příčinou stálých stížností a válek, které podpory šlechty vyžadovaly, byl nástupce císaře Josefa II., Leopold II. nucen josefinský katastr částečně zrušiti. Stalo se to dekretem ze dne 30. června 1792, kterým byl josefinský katastr od 1. srpna 1793 počínaje částečně zrušen. Zaveden byl kombinovaný spůsob katastru tereziánského a josefinského t. zv. "Tereziansko-josefinský katastr daně pozemkové" (Theresianisch-Josephinisches Grundsteuersystem). 

Veškerá půda jak dominikálná tak i rustikálná podrobena býti měla příště dani pozemkové dle stejné quoty, určené na základě katastru josefinského. U vedeným dekretem povoleno bylo však vrchnostem, aby se daň z pozemků dominikálných jim usnadnila, aby z mlýnů, domů a přijmů (pivovary panské byly od daně již dříve osvobozeny) platila se daň opět dle výnosu obsaženého v Exaequatorio dominicali, katastru tereziánského, t. j. jen 29 % tam uvedeného výnosu . 

Co se týče posouzení katastru josefinského ze stanoviska technického a právního, dá se mu velmi mnoho vad a nedostatků vytknouti. Celý elaborát ukázal se brzy pro ukvapenost a nedostatek času pro práce polní, ukvapeným a na mnoze nesprávným. Jest naprosto nemožno v tak krátké době provésti úlohu tak rozsáhlou, jako tomu zde bylo. 

Velkou vadou byl postup při polních pracích měřických. Postupovalo se totiž od malého detaillu (parcely) k velkému celku a komplexu pozemků jedné obce. Tu pak ukázala se nepřesnost práce spůsobem nejzřejmějším. Roku 1792 měla se totiž sestaviti z náčrtků (brouillonů) josefinského katastru souvislá mapa celé říše. Shledalo se ale, že ani jednotlivé tratě pozemkové v obci nedají se srovnati v celek, jelikož hranice tratí nebyly přesně zobrazeny. Jednotlivé obce pak naprosto se v celek spojiti nedaly. Jest to opět _zcela přirozeným. Nebyly zhotoveny žádné přesné plány a mapy, nýbrž pouhé náčrtky (brouillony), kam zanešena byla čísla topografická, jména majitelů a druh kultury. V některých zemích nebyly ani tyto náčrtky sdělány a byly jen sestaveny katastrálné seznamy pro jednotlivé tratě a obce. 

Z té příčiny scházela knihám pozemkovým z té doby každá souvislost se skutečností. Vlastní list podstaty byl zřídka kdy sdělán a jestli byl sdělán, byl zařízen tak, že nebylo možno spolehlivě souditi na to, z čeho se knihovní těleso skládá a co k němu náleží. Těleso knihovní označeno bylo pouhou cifrou a na př. usedlost zapsána byla pod označením "čís. pop. 15 v Putimi" v knize pozemkové. Z toho zápisu nedalo se naprosto souditi, kde leží a které pozemky k usedlosti patří. Určení polohy a výměry pozemkův bylo velmi nedostatečné a nemohlo poskytovati žádné právní bezpečnosti. Jediné, co tam nacházíme, a co k bližšímu určení polohy sloužiti může, jsou místní názvy jednotlivých pozemkův, na př. role "pod pilátem", lesík "Hronův" atd. 

Poněvadž plocha pozemkův byla jen přibližně a na mnoze nesprávně stanovena, byla následkem toho i daň pozemková nesprávně rozdělena. K tomu přispívala dále i ta okolnost, že každý majitel přiznal dobrovolně hrubý výnos a z tohoto pak vyměřena byla daň. 

Dle gubernialného nařízení ze dne 2. dubna 1793 měly zanášeny býti změny, povstalé dělením pozemků rustikálných a jim podobných svobodných pozemkův jak do katastru josefinského tak i do tereziánského katastru z roku 1757. Nařízeno bylo tedy již i v době této udržování katastru v evidenci, tak aby katastr daně pozemkové vždy pravý obraz skutečnosti poskytoval. 

Avšak udržování josefinského katastru v evidenci bylo nutným i v době pozdější a to již z té jednoduché příčiny, že katastr josefinský tvořil základ nynějšího systému daně pozemkové a desek zemských. 

Poněvadž patentem ze dne 7. září 1848 každý rozdíl mezi pozemky a statky dominikálnými a rustikálnými přestal, tu stanoveno· bylo gub. nařízením ze dne 9. února 1849, že zanášení změn do josefinského a tereziánského katastru z r. 1757 pro příští doby odpadnouti má. 

Co se týče zanášení změn na př. při dělení, postoupení aneb výměně pozemkův a gruntů rustikálných a svobodnických zanášely změny tyto úřady vrchnostenské aneb magistráty do zvláštních tabel a výkazů. 

V příčině zemských desek stanoveno bylo patentem ze dne 22. dubna 1794 as následující: Do hlavní knihy zemských desek vkládají se stavovské nemovité statky, jsou-li v katastru skutečně jako dominikálné zaneseny a byla-li na ně co takové daň uložena. Vklad stal se pouhým pojmenováním stavovské nemovitosti a každá v katastru samostatně uvedená nemovitost dominikálná obdržela v zemských deskách svou vložku, v níž zahrnuto jest všechno, což pod touže vložkou jest v katastru zanešeno. Shodovaly se tedy úplně vložkou zemských desk s katastrem tereziansko-josefinským. 

Vložka jednou zapsaná zůstala v deskách zemských stále nezměněnou; mělo-li se od statku takového něco odepsati, rozhodovaly zemské stavy po dohodnutí se zemským soudem, který vede desky. Neváznou-li na vkladu žádné dluhy, mohou stavové rozhodnouti; avšak když tím vznikne změna ve vložce aneb v pojmenování, sluší změnu tu zemskému soudu oznámiti, aby změna ta i v deskách zemských provedena byla. Váznou-li na vložce dluhy, může se odepsání státi jen po slyšení a svolení věřitelů.

  | PŘEDCHOZÍ | DALŠÍ | OBSAH |

17.12.2014.
Digitalizace, textová úprava a poznámky: Lumír Nedvídek, 2014.