FRANTIŠEK
NOVOTNÝ
Nauka o rakouském katastru a o knihách pozemkových se zvláštním zřetelem
na Království České
Pro posluchače vysokých škol technických a pro
civilní techniky
Sepsáno v r. 1896. Nakladatel Alois Wiesner, knihtiskárna,
Praha. Published 1897. Reprint na CD-ROM VÚGTK, 1999.
Pro potřeby inspektorů ZKI zdigitalizoval, textově upravil a případnými poznámkami opatřil Lumír Nedvídek
v roce 2014.
Mezi nejstarší knihy veřejné a z části i pozemkové vedle zemských desek dlužno počítati urbáře. (Co se původu názvu týče, tvrdí Němci,
že pochází od německého urbar = nutzbar. Jezuita Christofor Fischer ve svém díle
"Oeconomiae Suburbanae", vydaném v Praze roku 1679 uvádí, že název urbář pochází od latinského
"arva"
= pole, polnost.) Urbářem nazývala se kniha, do které vrchnosti před rokem
1650 zapisovati dávaly veškeré své držebnosti, zejména ale práva požitková. Mimo to zanášeny byly sem i držebnosti poddaných a povinnosti jejich vzhledem ku vrchnosti jako na př. roboty, dávky naturální a peněžité, jakož i to, čím naopak povinny byly vrchnosti svým poddaným.
Byly tedy urbáře seznamy od vrchností pořízené v dobách, kdy lid neznal číst a psát a nebyl schopen písemných
smluv s vrchností uzavírati. Co se týče správností urbářů, byla tato podmíněna jen spravedlivostí vrchností.
Veleslavínův "Hospodář" z r. 1587 obsahuje návod ku zakládání a zapisování urbáře a končí závěrečným napomenutím as následujícího obsahu:
Má-li kdo v městečku aneb v osadě nač jaké právo a výsady, zakládající se na darovacích listech předků vrchností a chce-li býti při tom zachován, má se mu to od pána né rušiti nýbrž stvrditi. A tak ti a jiní lidé budou míti lepší chuť, aby se pod tím pánem usazovali a živností hleděli, nežli jinde, kde toho není. Kdožby v městečku aneb v obci rolí, luk, lesů aneb což jiného měli, jest dobře v táž
registra ložní (urbáře) zaznamenati, aby se jim na potomné časy v tom překážek nečinilo.
Jmenovaný Christofor Fischer uvádí, že k náležitostem řádné panské kanceláře počítal se urbář
"autentický a zemskými deskami stvrzený, do kterého se zapisovala prostrannost polí podle trojí třídy, též všelijací gruntové, rozdílní úrokové aneb platy, selské roboty aneb věcné služby a jiné těm podobné věci pro známost hospodářství". Kdo tuto knihu porušil, byl bez dalšího právního jednání na hrdle potrestán.
Byly tedy urbáře přechodem z právních poměrů, spočívajících na ústním podání, obvyklostech aneb lidské paměti založených práv, stvrzených jednostrannou panskou listinou. Teprv němečtí osadníci žádali na vrchnostech zápisy a smlouvy, prvé než se osadili na pozemcích aneb gruntech, jim k dědičnému používání od vrchností za úrok aneb pod
t. zv. "Iaudamium" bez robotních povinností propůjčených. Následkem těchto částečných svobod nazýváni tito osadníci
"svobodnými osadníky" dle práva německého aneb
purkrechtního, jakého vydobyti se i lid český snažil. Pozemky poddaným a svobodníkům v urbářích připsané nazývány byly pozemky
urbárními, rustikálními aneb později též
kontribuentními na rozdíl od pozemků vrchnostenských, které se nazývaly
panské, dominikálné aneb
dvorské, které nebyly až do roku 1706 žádné dani podrobeny.
Právní platnost urbářů v soudních rozepřích byla a jest jen výminečná, jelikož soukromé listině, jednou stranou sdělané, nemá se žádná víra dávati ku prospěchu toho, kdo ji sdělal. Poddanské povinnosti, neobsažené ve starých ložních knihách
(Stiftbücher), ani v knihách zákupních (Kaufbriefe) a ani v základních urbářích
(Stock-Urbarium) mohly jen tenkráte požadovány býti, když vrchnostenský urbář opatřen byl podpisy dotyčných poddaných.
Jen v tom případě, že mohla se vrchnost prokázati 32letým, nepřerušeným a pokojným užíváním sporného práva,
mohl se vrchnostenský urbář považovati za právoplatný důkaz proti, avšak nikoliv ve prospěch toho, kdo jej sepsal.
Z památných a zachovalých do dnešního dne urbářův dlužno uvésti urbář kláštera ostrovského z r.
1388, kláštera břevnovského z r. 1406 a kláštera strahovského z roku 1410. Urbář panství pardubického z roku
1680 chová se v českém museu.
Obšírnou zprávu o starých mírách českých podává
Šimon Podolský z Podolí ve spisu
"Šimona Podolského z Podolí, J. M. císařské geometra, toho času zemského
měřiče v král. Českém knížka o mírách zemských a vysvětlení, od kterého času míry a
měření zemská v kráI. Českém svůj začátek mají." Roku
1609 žádal totiž sněm, aby, jelikož při požáru Hradčan a Malé Strany roku 1541 zničeny byly zemské desky, ve kterých míry zemské zaznamenány byly, k uvarování dalších zmatků stanoveny byly míry zemské. Zemský sněm uložil roku
1615 Podolskému, aby sebral, co se ve spisech a v ústním podání o starých zemských mírách zachovalo. Podolský dokončil práci tuto roku 1617. Spis jeho vydán v Praze
r. 1683 nákladem Samuele Globiče z Bučina, zemského měřiče král. Českého u Jiřího Černocha.
Ze spisu Podolského uvádíme následující:
Za krále Přemysla Otakara roku 1268 stanoveny byly následující míry zemské pro měření pozemků:
Šířka 4 ječných zrn vedle sebe položených = 1 prstu;
4 prsty = 1 dlaň ;
10 prstů = 1 píď;
3 pídě = 1 pražský loket;
42 loket a 2 pěstě = 1 zemský provazec;
5 provazců = 1 jitru = 210 loket = 630 pídím;
5 jiter = 1 prutu = 1050 loket = 3150 pídí;
3 pruty = 1 čtvrti = 15 jiter = 75 provazců = 3150 loket;
4 čtvrté = 1 lán = 12 prutů = 60 jiter = 300 provazců = 12.600 loket.
Jeden záhon měl 7 brázd, druhý sousední 8; tedy dva záhony 15 brázd.
Královský dobrý orný lán = 12 kopám záhonů = 5400 brázdám.
Kněžský lán = 11 kopám záhonů = 4950 brázdám.
Panský, zemanský a svobodný lán = 10 kopám záhonů = 4500 brázdám.
Selský lán = 8 kopám záhonů = 3600 brázdám.
Na lán vyselo se 64 korců pšenice.
Mimo to počítala se plocha pozemků též dle honů. Na honu otočiti se má plužné kolečko 60kráte.
1 hon = 5 provazcům = 216 loktům pražským ;
1 míle = 60 honům = 300 provazcům = 1080 loktům pražským.
Rybářský provazec čítal jen 22 pražských loktů.
V druhém oddílu svého spisu uvádí Podolský, že není známo, kdy se mírami z r.
1268 v král. Českém říditi přestali, a poznamenává jen, že byly tyto míry za Karla IV. opraveny, jakož i, že v deskách zemských uložený a z papíru zhotovený pražský loket roku
1541 shořel.
V oddílu třetím "O mírách zemských, kterýchž se po shoření zemských desk v království Českém užívalo a užívá a jak jim od každého rozuměno býti má" uvádí pak, že základ upravené zemské míry tvoří pražský loket, zazděný do kamenných veřejí za železnými dveřmi radnice staroměstské, jakož i železný loket, zazděný na rohu věže novoměstské radnice. Druhý původní pražský loket nachází se po dnes na
onom místě a bylo ho při srovnávání mír od obecenstva používáno.
1 pražský loket = 4 čtvrtím = 24 palcům ;
1 sáh = 3 loktům a odpovídal výšce vzrostlého muže;
1 látro = 4 loktům a odpovídalo délce rozpjatých paží vzrostlého muže;
1 prut = 3 látrůrm = 8 loktům;
1 zemský provazec = 52 pražským loktům;
1 viničný provazec = 64 čtver. pražským loktům dle výsady Karla IV.
Strych viničný dle výsady Karla lV. z r. 1358 byl 16 prutů dlouhý a 8 prutů široký; jeden takový prut rovnal se 8 pražským loktům.
1 míle = 365 zemských provazců.
Mimo to uvádí, že používal se dříve zemský provazec někde = 42 jinde 52 loktům, jakož i že nebylo více rozdílu mezi královským, kněžským, panským a selským lánem a že lán počítal 192 provazců.
Při této příležitosti poukázáno budiž na jednu velmi zajímavou okolnost staré míry české, totiž na souvislost zemského provazce s rozměry zeměkoule. Převedeme-li délku zemského provazce
= 52 pražským loktům na míru metrovou, tu rovná se délce 30,8464 m. Jedné sekundě oblouku zemského meridianu odpovídá délka 30,8633 metrů.
Byla by difference jen 0,0169 m. Odpovídala by pak délka oblouku zemského
meridianu, pro jednu minutu 60 zemským provazcům a jest tedy rozdíl jen 1,014
m čili 1/1826. Jest otázkou nyní, jest to nahodilé aneb úmyslné? Nápadná shoda zdá se vylučovati nahodilost. Mimo to dle Podolského až do roku
1541 měl zemský provazce jen 42 pražských loket a teprv po upravení zemských mír roku
1615 stanoveno bylo, že má míti na příště zemský provazce 52 pražských loket.
Číslo toto příčí se užívanému a obvyklému počtu jednotek vyšších tříd, kde převládala čísla 3, 6, 12, 15, 60 a není důvodu, proč stanoveno bylo zrovna číslo 52. Kdyby se vyloučila možná nahodilost, pak vlastně byla by při upravení zemské míry roku
1615 provedla ona komisse to, co teprv 180 let později provedeno bylo ve Francii pro míru metrovou jako jednotku míry délkové, z rozměru země odvozenou.
Nemožnost toho vyloučena není, an již té doby měli dobrý názor o rozměrech a velikosti země.
17.12.2014.
Digitalizace, textová úprava a poznámky: Lumír Nedvídek, 2014.